|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pozvracel úplně všechno...kalhoty, tričko, ponožky i boty.
Seděl a tupě zíral před sebe,nemohl si vzpomenout...na zemi se válel obal od čokolády...
Byl snad s tou holkou, co seděla v koutě hospody, kde se zastavil na jedno po šichtě? No, teď mu stačí tři a má dost.
Ale ne,vždyť byl doma...Máma mu strčila igelitku s vyžehleným prádlem mezi dveřmi a zase tak smutně koukala - oči zarudlý, jako kdyby krouhali zelí a ona krájela všechnu tu cibuli, co do toho strkaj...jenže na zelí už je pozdě.
Pak má vokno...Kam šel, kudy a proč?!
Že by se stavil u Adriany? Nějak se mu do těch představ zaplétají ty její zrzavé vlasy. Zase je měla mastný! A proto mu je blbě!
Blbost! Adriana je přeci na odvykačce...Kráva pitomá! Co si myslí? Že ten princ s bílého koně sleze...a odveze ji...a kam?!
Žrát seno a otruby...a pár fakanů navrch, aby mu neutekla!
,,Sakra, tak kde sem to teda byl?!"
,,Neměl jsem žrát tu čokoládu..."
Zvedl hlavu a podíval se přímo před sebe.
Venku byla tma.
Sklo v okením rámu se lesklo a (Z)vracelo jeho odraz zpátky do pokoje.
Už SVÍTALO, když si uvědomil, že je ještě naděje...
Ještě nepoblil to prádlo od mámy...
|
|
|