Jsi vzduchem
mých nenaplněných
klíčí vzdálená nekonečnému prostoru
chuť rozfoukávat chmýří terciánky
protože smyslem počata smyslnost
představuji si, že působím vánkem
jsi pevnou částicí
již vtáhnu
zakazuji Zemi svědectví
i když nesla koule gravitační zvrhlosti -
pouta pobřišní krajiny, kde potlesk nahoty
naučil zpívat kanárka pěkné prasárničky
zde moje gubernie věčného temnostředu
já, vzdušná elektrárna :
kořen větru, ten nejzazší,
žene úkojnosti metamorfovaných
náruči lopatek žulových žihadélek,
energicky poštívám červánek sladcespící;
zde střed temné gubernie věčnosti
|