Jsi snad podzimem,                                 
                                           že znáš způsoby,
                                          kterými listí opadá
                                        tiše do tvé náruče
                                        aniž zanechá stopy
                                       na bělosti splynutí?

                                      Nad hlavami nám zní
                                      vítr ve hlasech zvonů,
                                      které nikdy nezazněly
                                       jinak než v mukách
                                       nalézání a ztrácení!

                                        Jdeme a cest už není
                                          jiných než jizvami
                                           zoraných strnišť,
                                      kde místy ještě planou
                                     ohníčky žhavých vášní,
                                     zatímco kroky zarůstají
                                     do země našich předků...