|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
NA
KOLEJÍCH
Jedno vám tedy povim - nechat se drapsnout do spáru železnice je stejná hloupost jako jít pracovat a nevzít za to mzdu. Dám vám jednu radu - pokud to je jen trochu možné, snažte se vlakum vyhnout. Když se někam potřebujete dostat, jeďte autem. Nebo se seberte a jděte pěšky. Udělejte si výlet. Posílíte si tak zdraví. Co záleží na pár puchýřích. Jen nepodlehněte svádivému vábení nádražáků a nenechte se ulovit. Jak jednou koupite lístek, zaplatíte si cestu do pekel. S železnicí vás nečeká nic dobrého, to mi věřte. Vím o čem mluvím. Sednete do vlaku a bác - bez nějakého varování s váma vykolejí. Pokud si nějakým zahadným způsobem zachráníte kůži, můžete se spolehnout na to, že svá zavazadla už nikdy neuvidíte. Buď se ztratí pod nánosem pokroucenéhé plechu nebo vám jej nějaký bezcharakterní ajzboňák odcizí. Jediná věc, na kterou se ovšem můžete kdykoli spolehnout, je neustálá prodleva v jízdním řádu.
Když s vámi vlak nevykolejí a nemá ani zpoždění, můžete si být jisti, že vás čeká jiná nepříjemnost. Jako se to stalo onehdá mě. Vracel jsem se tenkrát motorákem domů, bylo pozdní jaro, padal soumrak. Vzduch byl vlahý a voněl po létě, na obloze se rozsvěcovaly první hvězdy a zaháněly červánky. Ve vagónu nás nebylo mnoho - já, dvě stařeny se psem, vousatý chlap úřednického vzhledu, mladá hezká dívka a spící dělník v zašpiněných montérkách. Z hlavního nádraží jsme vyjeli na čas a já ihned pojal podezření, že tu něco neklape. A taky že neklapalo. Po deseti minutach jízdy se ozvalo ohlušující skřípění brzd, vlak s sebou trhnul a zastavil. Rozhostilo se ticho. Osazenstvo vlaku si vyměnilo pátravé pohledy jež se s obavami ptaly po příčinách tak nečekaného přerušení jízdy. Zarostlý muž úřednického vzhledu projevil myšlenku, že mašinfíra asi přehlédl náhlou změnu na semaforu a byl nucen proto své pochybení napravit takovýmto zbrklým zastavením. Jelikož nikdo nenabídl jiné vysvětlení, nezbylo nám, než přijmou toto. Dávalo ostatně smysl. Takovéto situace nastávají poslední dobou běžně. Vlakvedoucí dostávají nízkou gáži, lenivějí a nehledí si dostatečně své práce. Mnohdá na pracovišti pijí a jsou poté roztržití. Proběhla krátká hartusivá debata spílající železničárům. Poté se pátravé pohledy opět zastřely a staly se unylými. Dělník v zašpiněných montérkách bublavě chrápal a ve snech věnoval se fantamagorickým hádkám se svéhlavým stavbyvedoucím. Stařeny se natočily k sobě a pustily se do vášnivého rozjímaní nad dnešním televizním programem. Psík několikrát zívl a usnul. Hezká dívka se začetla do ženského časopisu. Zarostlý úředník se zachmuřeným výrazem obratně luštil křížovku. Já bez zájmu čučel z okna a čekal, až se rozjedeme. Ovšem nestalo se tak. Po dlouhých chvílích vstoupil do vagónu průvodčí v modré uniformě a ohlásil, že se stalo neštěstí. Byl sražen člověk a nyní se čeká na příjezd hašičů a policie. Do té doby není možno místo nehody opustit. Jedna ze stařen pleskla do těžkého ticha naivním dotazem, zda-li je nešťastník živ. Průvodčí odpověděl, že dle jeho soudu nikoliv. Byl se podívat na místě tragédie a viděl tam nehezké věci. Baba dorážela, zda-li byla poskytnuta včasná první pomoc. Průvodčí jízlivě odvětil, že v tomto případě nemělo poskytnutí první pomoci valného smyslu. Poté máchl rukou a vzdálil se. Osazenstvo vagónu zaraženě mlčelo a házelo po sobě šokovanými pohledy. Čas se táhl. Vlak stál a nic se nedělo. Venku se mezitím zešeřilo a na okolí se snesla tma. Tíživé ticho bylo prolomeno až zvukem blížících se sirén hasičů a policejního sboru. Cestující, vytrženi z lehké letargie, dali se do opatrného hovoru. Zarostlý úředník vyslovil politování nad promarněným lidským životem. Jedna ze stařen připojila hloubavou úvahou, že není větší spravedlnosti než v hodině dvanácté. Smrt, ta si nevybírá. Co naplat. Bere chudého i bohatého, starce i mladíka. Snad jen přijmout tento ortel s pokorou. Není jiné možnosti. Hezká dívka pokropila rozjímaní několíka slanými slzami. Špinavý dělník hluboce spal. Zamořoval prostor vagónu bublavým chrápáním. Já apaticky ťukal na sklíčko hodinek a sledoval vteřinovou ručičku. Když došla témata k hovoru, úředník povstal a pravil, že se půjde podívat ven jak vypadá situace. Z krabičky vytáhl cigaretu, vložil si ji do koutku úst a vystoupil z vagónu do tmy. Kolem vlaku mezitím probíhal čilý ruch. Po okolí klouzaly kužely světel z baterek záchranářů a bylo možno zaslechnout množtví utlumených hlasů. Barevné majáky na vozidlech policie divoce prořezávaly houstnoucí tmu. Zarostlý úředník se vrátil asi za deset minut. Ztěžka dosedl na své místo a hlesl, že situace je zlá. Pod vlakem skrývá se prý mnoho odporností. Nedoporučoval nikomu chodit ven. Není tam nic hezkého k vidění. Jedna ze stařen se však nervózně zavrtěla a následně vyjevila zvědavost jít rovněž ohledat místo neštěstí. Oči se jí leskly bázlivou zvědavostí. Přítelkyně ji však pevně sevřela ruku a důrazně varovala před pohledem na takovou věc. Co z člověka po tom prudkém nárazu mohlo zbýt? Jen krvavý flek. Po ničem takovém radši nepátrat. Zadělala by si jen na tíživé sny. Zarostlý úředník souhlasně kýval hlavou. Poté vyjádřil mrzutost nad svým unáhleným rozhodnutím míchat se venku mezi záchranáře. Každý má si hledět svého. My jsme jednou cestující a je nám tedy určeno sedět ve vlaku a do ničeho se neplést. Tak to je a těžko proti tomu něco zmůžeme. Zadíval se skrz okno na pohybující se siluety a zadoufal, že se vše rychle vyřídí.
Osazenstvo vlaku zachvátila dlouhá chvíle. Čas se vlekl a stále nedocházelo k žádnému posunu ve vývoji události. Přetopený vzduch ve vagónu zhoustnul a stal se nedýchatelným. Mladá dívka se natáhla a mírně otevřela jedno z orosených oken. Dovnitř rázem vtrhnul čerstvý chladný kyslík. Muž úřednického vzhledu zavětřil a projevil názor, že cítí lehce nasládlý pach krve, který je možno zaznamenati na jatkách. Jedna ze stařen těžce vydechla, přitiskla si dlaň na ústa a prudkým pohybem okno přibouchla.
Po nějaké době zjevil se ve vagónu opět průvodčí a sdělil, že jen co dojde k vyšetření neštěstí, propustí policisté naší vlakovou soupravu do nějblížší stanice, kde nám bude umožněno přestoupit do náhradního spoje neb vlakvedoucímu nedovoluje jeho současný psychický stav pokračovat v jízdě. Je z předešlých okamžiků příliš otřesen. Roztržitě jsme na srozuměnou přikývli. Hezká dívka se otázala průvodčího, jak dlouho bude vše ještě trvat. Muž pokrčil rameny a přenesl zodpovědnost na policisty konající vyšetřování. Stařena zastrčila psa do podpaždí, divoce se zvedla a začala neklidně rázovat mezi sedadly. Hartusivě zpochybnila práci mužů zákona. Co jim to vyšetřování může tak dlouho trvat? Co chtějí vyšetřovat? Komu tím pomůžou? Neboštíkovi? Nám? Přece dokonáno jest. Oháněla se vlastním návodem na rychlé uzavření události. Třeba posbírati ostatky, naházet do pytle a hotovo - jede se dále. Netřeba zde zdržovat vlak. Nikdo na toto není zvědav. Copak máme být poškození tím, že neboštík nedozál lépe zužitkovati svůj volný čas a zevloval na kolejích? Máme my pikat za jeho nezodpovědnost? Jala se hořekovat nad dnešním světem. Tak tomu přece chodí. Nevinný člověk býva vždy utlačován. Psík, tisknut v podpaždí, počal nervózně kňučet neboť se mu nedostávalo vzduchu. Stařena toto zaznamenala, ulekla se a kvapně se posadila. Pustila zvíře ze sevření a dokončila rozhořčený výstup ze svého sedadla. Jedovaté spílavé argumenty zurčivě ztékaly z jejích úst. Osazenstvo přikyvovalo hlavami a dožadovalo se rychlého rozhodného řešení táhnoucí se situace. Do vagónu v tu chvíli nakouknul zachmuřený policejní kapitán a poprosil o klid. Na nervózní průpovídky pasažerů, kritizující linkavou práci záchranářů, jen suše odvětil, že hasičům nedaří se nalézti hlavu oběti, neboť je pravděpodobně zakutálená někde v tmavém rygolu. Poté zasalutoval a odešel. Cestující se po sobě zaraženě podívali a poslušně zmlkli.
Utekla další půlhodina. Tíživá nuda zvolna okusovala přítomné. Zamlklý špinavý muž bublavě chrápal. Zarostlý úředník kreslil si na okraj křížovek nesmyslné obrazce. Stařeny hleděly na psa a snažily se ho naučit několika žertovným kousknům. Zvíře zíralo z okna na pohybující se světla policejních majáků a nevěnovalo ženám valnou pozornost. Dívka si znovu pročítala články v ženském časopise. Já hleděl na dívku a snažil si ji představit bez blůzy.
Po uplynuvších čtyřiceti minutách vpadl do vagónu průvodčí a zvonivým hlasem oznámil, že vyšetřování jest ukončeno. Vlak bude moci každou chvíli pokračovat dále. Tato novina však měla mezi cestujícími jen pramalou odezvu. Kdyby přišla o hodinu dříve, byla by přijata s divokým veselím. Nyní se však osazenstvo, vržené v hlubokou apatii, přestalo zajímat o svůj osud. Nikdo již nedoufal, že by mu bylo umožněno kdy se odsud dostat. Lid se smířil v duchu s tím, že zde bude muset zůstat na věky. Zarostlý úředník se pištivě zasmál a věnoval se dále kreslení patvarů. Stařeny něvěnovaly oznámení pozornost a tvrdohlavě hučely do psa. Průvodčí zacvakal kovovými kleštěmi, něco procedil srze zuby a zmizel.
O několik minut později s sebou vlak trhnul a váhavě nabíral rychlost. Zašpiněný muž v montérkách, probuzený neohrabaným rozjezdem, dávivě zachrchlal. Zahleděl se skrz okno ven do tmavé noci a pak se podíval na hodinky. Nespokojeně zamručel. Mečivým hlasem vyslovil železnici nedůvěru. Jakživ nezažil, aby vlaky neměly zpoždění. Uctí to jako zázrak, až jednou pojede nějaký spoj dle svého řádu. Zarostlý úředník podotknul, že jsme stáli jelikož se událo na kolejích neštěstí. Špinavý muž bublavě zachrchlal a sípavě obvinil mašinfíry, že vždy naleznou nějaký důvod proč nemohou jet včas. Pojal podezření, že dráha najímá sebevrahy, aby svým jednáním zavdali železničárům důvod k lemplování. Neopomněl připomenout vzrůstající cenu jízdného a klesající kvalitu služeb. Vlaky jsou špinavé a jezdí jimi podivné existence. Pro slušného člověka to přestává být vhodné místo. Nelze se tu dočkat ničeho dobrého. Zahleděl se na hodinky a opět zlostně zaburácel: "Zatracený vlaky. To by se musel stát zázrak, aby jednou nebyly zpožděný." Poté se zavrtal do sedadla a usnul.
|
|
|
