Vločky padají na místa,
co sis jako samozřejmost zažila
a teď ti přijdou osamělé.
Pro pána Ježíše Krista
jsi se marně modlila,
pro Boha s čertem v těle.
A chrámy stojící na úpatí
se lámou jako ohořelá sirka.
Pro chybu, co se těžko splatí,
pro bílá, něžná pírka.
Pro ledový, studící sníh
a hřebíky zabodané do rukou a nohou,
pro faráře, který strachem ztich
a krev ani tělo ti už nepomohou.
Pro oltář zdobený zlatem
se těžko prosadí dřevěná socha anděla,
pro tisíc barevných pláten,
pro Ježíše Krista bez těla.
Ani pro to tvé modlení
se peklo v nebe nezmění
a nebeské kříže
prorazí pekelné mříže.