Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Slzy
Autor: Megizze (Občasný) - publikováno 19.10.2006 (23:26:16)

¨            Narodíš se a tvůj křik se rozléhá po celém pokoji. Po chvíli se však svými ústy přitiskneš na ňadro své matky a tam končí tvé první slzičky. Kdybys tak věděl, kolikrát tě bude ještě matka objímat, přitiskávat na svou hruď a slané kapky opět budou končit u ní… Jakmile se budeš učit chodit a s natlučeným nosem budeš plakat, tvá matka tě bude konejšit. Až poprvé vkročíš do světa samostatnosti – poprvé půjdeš do školy, opět se nějaká ta slza objeví. V tu chvíli, kdy se ve tvé žákovské knížce objeví první pětka, budeš mít na krajíčku. Co jen na to řekne máma? Přitiskne tě opět na svou hruď a bude konejšit? Tušíš, že to tak nebude. Přijdou první opravdová kamarádství, první zrady, první problémy. Tvá tvář neunikne mnoha hořkým slzám. Dostaví se první láska a první zklamání. Posadíš se k sobě do pokoje, skloníš hlavu a pláčeš. Nikdo to však nesmí vědět, už přece nejsi dítě. Poté přijde věk, kdy se stydíš brečet i sám před sebou. Přeješ si být dospělý.

            Až později zjišťuješ, že není za co se stydět. Až se ti narodí první dítě, spojí se jeho pláč s tvým. V následujících letech se svým potomkem prožíváš první nástrahy života, utěšuješ jeho slzy a vzpomínáš na své dětství. Léta ubíhají a ptáci vylítnou z rodného hnízda – a ty si zaslzíš, kde jsou ta léta, kdy děti byli malé a jejich slzičky končily na tvém svetru. Matně si vzpomeneš na svou první pětku a na strach z ní.

             Brzy jdeš do důchodu, odchod z práce ukončíš skromnou oslavou a neubráníš se dojetí, tvá tvář je vlhká a hlavou prolétávají vzpomínky. Proč to tak běží? Kam zmizelo dětství? Kéž by bylo zpět. V dalších letech tě rozlítostní čím dál víc věcí. Opět si sedneš do pokoje, skloníš hlavu a pláčeš. Nikdo to však nesmí vědět. To už tu však jednou bylo, je to ale mnoho let, vzpomínky už ztratily barvu.

            Kolem tebe je spousta lidí a všichni mají jedno společné. Na jejich tváří jsou křečovité úsměvy avšak pod nimi se skrývá strach, dojetí, smutek, úzkost a hlavně slzy. Slzy z tvého odchodu. Nastalo to tak brzo.Poslední pohled na všechny tvé blízké. Tentokrát se za pláč nestydí nikdo.



Poznámky k tomuto příspěvku
Milito (Občasný) - 20.10.2006 > Nápad je hezkej, hodně se mi líbí. Čeština tolik ne. Příliš "už", "přitiskávání na hruď", "bude, budeš" - dokonce 3X v jedné větě. Některá spojení by chtěla domyslet.
"utěšuješ jeho slzy", "slzy z tvého odchodu", "odchod z práce ukončíš" - to se mi moc nezdá. Jen se ozývá skrytej hnidopich:)
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 23.10.2006 > takových povídek už tu bylo... nenadchne ani neurazí a za pár chvil člověk ani neví, že ji četl...

čeština dost neobratná
Body: 2
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter