LÁSKA

Mraky se ženou po obloze,
má přání skrytá jsou v jediné touze.

Stále se mi láska skrývá,
kdepak mrška jen přebývá?

Úsměv z tváře zmizel zcela,
mé srdce je pro mě jak cela.

Nevěřím vám, lidé zvláštní,
že svět je složen už jen z vášní.

Já chci doufat třeba marně.
Vždyť lásku získat je snad dar, ne?

Chci, aby bral mou dlaň do své,
hladil mi a říkal po sté,

že svět je krásný a pokud chceme-li
věřit ve štěstí, a nejen v neděli.

Ach, Bože, já neumím prosit.
Ale prosím! Dopřej mi ten pocit.

Za trochu štěstí je člověk schopen obětovat kus sebe,
vždyť kdo nikoho drahého nemá, u srdce ho strašně zebe.

A tak se modlím, doufám a sním jen,
že snad jednou příjde i můj veliký den,
kdy má touha dojde naplnění
a celý můj život rázem se změní.