Idea proletáře
Jsem člověk v davu.
Nevím, jak ven! Proč tady vůbec ´sem!
Nevidím dál,
než si na špičku nosu!
Stojim a dotýkaj´ se mě
cizí těla!
Štítím se chlupatýho chlapa za mnou!
Nemůžu se hýbat,
není, kam se hnout…
začínám se potit!
Jedem´metrem,
všichni spolu- pohromadě-NAHROMADĚ!
Potíme se – lepíme se- chceme močit!
Močit vzteky druhýmu na záda!
Pochcat mu záda, prdel i paty!
Ranní metro vo půl pátý!
Vibrací mobilů
v kapsách u kalhot
vzrušujeme nechtěně jeden druhýho-
všichni se navzájem!
Je to hnus tahle doba,
tenhle svět,
tenhle nezájem!
Nejsem filozof ani farář,
ale obojí bych moh´ být!
Jen odvahu mít
a říct:,,Dneska s váma chlapi nejdu!“
Otevřou se tak dveře…
…do novýho lepšího světa.
Už nejsem jeden z davu…
jsem sám- sám s lopatou a krumpáčem.
Stojím na Florenci
a zas nevim, jak ven!
,,Zkus to eskalátorem!“
|