Chtěla bych stárnout jako víno.

Chtěla bych stárnout jako víno

těšené ze sluníčka

a ošlehané větrem.

Chtěla bych být stále

to děvče z vesnice

co obulo si lakované střevíce

a obešlo velký svět,

kterému není co závidět,

protože neví co je rosa,

kam zrána šlápne noha bosá.

Chtěla bych ,

sedat na zápraží paneláku

a mávat svým ujíždějícím vlakům,

hledět za běžícími dětmi

a posílat jim úsměv letmý:

jsme z jedné krve,

ty i já……..

Chtěla bych snídat

na Karlově mostě,

já a moji hosté,

koupat si v něm svoje víčka,

a z velikosti vesmíru,

veršům, šít šaty na míru.

Chtěla bych stále snít,

na Karlově mostě

a číst jeho velké, verše prosté,

na Karlově mostě,

a naposledy přejdu,

vím, že nikdy , nikdy nikam neodejdu,

vím, že zde již budu stále,

psát svoje verše malé,

prosté,

jednou, tisíckrát a posté.

Chtěla bych snídat na Karlově mostě,

já a moji hosté,

nahoru hledět do sluníčka,

koupat si v něm svoje víčka,

z velikosti vesmíru,

šít veršům kabát na míru

těšit své štěstí malé,

aky hledět do sluníčka.

koupat si v něm svoje víčka

Skládat své verše prosté

Chtěla bych hledět do sluníčka,

koupat si v něm svoje víčka

hledat svoji oblohu,

když už k němu nemohu.