ŘÁDKY
DO POHÁDKY
Krásné Tvé řádky,
jsou jak do pohádky
O malém princi,
který byl sám,
odmala si králem
Tak mohlo to být…
Zvolil - li si každý,
kotvu rodinnou,
jak věří se
já potom
někde na Tibetu…
a k tomu,
vírou já blízko mám…
Hezkýma očima mladýma,
vidíš mě a já Tebe též,
do barvy fialové,
obléknout
bych Tě dnes chtěl
Jak mladou dívčinu,
jsem tě zřel,
mladost
ta zůstala Ti, citovost,
smutku jen málo
Když jsi se mnou
vidíš dál než já,
tak od přírody zařízeno jest
Muž brání ,
když silný a mocný je útočník,
žena pak duší svou ,
spanilou, kryje smutek,
veselostí nesmírnou…
a to jí vždy velice sluší
|