Psával sis jen tak, pro útěchu

slova promlouvaná

a slova mluvená.

Přistihl jsem tě, jak jsi jel

tramvají, o které jsem ti vyprávěl.

Chtěl ses jako já povznést

nad noční Prahu a letět

a nevědět, které ze světel

tě v příští chvíli pohltí.

Jak černá díra řítila se

samotná

kličkujíce mezi domy

a volíce cestu jen náhodně.

Volností opojená chtěla jen jedinkrát

do průchodů a starých dvorů

nahlédnout.

A ty ses jí křečovitě držel, i když zastavila

jako by ses bál

že s ní zmizí i tvá závrať

i tvá svoboda..