Není to o lásce.

Na slepé koleji stojí dva,

za ruce se drží a mlčí,

slova, jak vzpříčená kost v hrdle,

stín živých se prodlužuje na pražcích,

zarostlých starou trávou ….   

Nechtěla nikdy stáhnout rolety.

Na rohu domu stál a sledoval,

jak celá se svléká v přítmí,

stínohra paží a vlasů rozpuštěných,

na oprýskané omítce s obrázkem Madony,

v dávno vychladlé ložnici …..

Nechtěl nikdy zhasnout lampu.

U okna vždy stála a dívala se,

jak velký stín se plíží po pokoji,

ohromné ruce rovnají knihy,

oči se stáčejí po jejím pohledu,

a úsměv končí na okenním rámu.

Není to o lásce, není.