Vítr
Půlnoční vítr sílí a rozezvučel
kovově tenké struny pouličních lamp,
které hrají song pro unavené spáče,
pro opilce vracející se z hospod domů.
Nemohu usnout.
Ne, nebojím se.
Přemýšlím.
Přemýšlím k čemu mám přirovnat tuto zvláštní,
pro někoho strach nahánějící – přírodní – malou
noční hudbu.
Posluchačů je víc než dost,
těch co usnout nemohou.
A právě ti mají zlost,
protože právě proto usnout nemohou.
Mne tato noční hudba inspiruje.
Neusnu dřív,
dokud nenapíši báseň o větru.
O větru,
který si blázny tropí z nespavců
a hraje ty nejlepší kousky z hororových filmů.
Je to zvláštní
a zároveň fascinující.
Tak nádherně umí hrát jen vítr.
|