|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Allen Ginsberg - Karma červená, bílá a modrá
Autor: čmelák (Občasný) - vloženo 7.2.2002
|
|  |
|
Allen Ginsberg:
Karma červená
modrá a bílá
Mladá fronta 2001
Přeložily: Jan Zábrana; Jiří Josek; Josef Rauvolf a Josef Jařab
Cena: 269 Kč;
Allen Ginsberg se roku 1965 stal v Praze Králem Majáles.
Allen Ginsberg
Září na Jessore Road
Přepsáno z výboru
Vylízanej Mozek (Vokno 1991)
překlad: František Vašek
Miliony dětí k obloze vzhlíží
Nadmutá břicha, oči se klíží
Chatrče z bambus z písku a brázd
Na Jessore Road není ani kde srát
Milióny otců v deštivé bouři
Milióny matek v bolestném hoři
Milióny bratrů má v bídě žít
Milióny sester nemá kam jít
Na milión stařen ze světa schází
Na milión starců je v pláči doprovází
Milióny dědků sklíčených bez domova
Milióny babek šílených beze slova
Milióny dcer kráčejících bahnem
Milióny dětí omývá povodeň
Milióny dívek zvrací & sténá
Pro milióny rodin samota beznadějná
Jessore Road v jednasedmdesátém roce
Milióny duší, nad hlavou kalné slunce
Milióny přes Bangladéš do Kalkaty jdou
Na milión mrtvých už to má za sebou
Po J. R. jede taxikář Září
Hubený vůl náklady sváží
skrz záplavy deště přes mokrá pole
Okolo chatrčí s škraloupy hnoje
Promoklá procesí Rodiny jdou a jdou
zakrslí mlčící chlapci s velkou hlavou
Lebky & němá oči v zuboženém stavu
Hladoví černí andělé v lidském hávu
Uplakaná matka u svých synů klečí
Mají hubené nohy pokroucené křečí
Ruce o almužnu zoufale prosí
Jsou tu pět měsíců hladoví a bosí
Na podlaze rohož a prázdná miska
Na jejich podíl se vlastní otec chystá
Slzy se derou do matčiných očí
bolestí matka Maya trojčí
Dvě děti kryté stínem dlaní
Mlčky na mne civí bez přestání
Příděl rýže čočky jednou týdně
a sušené mléko pro nemluvně
Bez jídla, peněz, práce pro muže
Rýže tak čtyři dny může vydržet
Pak další tři dny se hlady trmácí
Potom se nacpou a všechno vyzvrací
Na J. R. lkala matka u mých nohou
"Prosím vás pane" volala bengálštinou
Průkaz totožnosti odhodila na zem
Její starej marně čeká před úřadem
Hrál jsem si s dítětem Kolem stoupá voda
Žaludky prázdné Hlad v nich krutě hlodá
Vyndal jsem z chlebníku poslední zbytky
Nevinné děcko a prokletí smrtky
Tisíce chlapců dva poldy obklopilo
Hlučící dav na který nic nezbylo
Hvízdání & dlouhé bambusové hole
Prostranství se mění v bitevní pole
Rozbitá linie Fronta se blíží
Vyzáblý pěšák se bludištěm plíží
Dva bratři tančí vpřed blátivou scénou
Za nimi se vzteklí strážníci ženou
Na jednom místě je srocení dětí
Smích, hlava na hlavě & křik vzduchem letí
Proč ochotně čekají? Na jaký lék?
Protože v tom Domě dávají chléb
Muž vychází ze dveří & slova hled
Tisícihlavý dav a šum se zvadá
Radosti? modlitbou? "Dnes již není chléb"
Na tisíc hrdel hned propukne v jek
Ženou se domů kde čekají hlady
na ně Na posly s chlebem od vlády
Chléb dneska není! & do dřepu se sklání
Bolaví nemocní sračka je prohání
V tisících kostlivců hlodá podvýživa
Úplavice náhle vyprazdňuje střeva
Ošetřovatelka mává kartou
Diagnóza: tyfus a léky nejsou
|
" Zdůrazňoval-li Ginsberg kdykoli v průběhu desetiletí, že je básník, neměl na mysli jenom to, že psal verše, že věděl o svém literárním nadání, jež se plodně realizovalo v jeho tvorbě, že udělal více než kdokoliv z jeho generace pro šíření a přijetí poesiev širším společenském prostředí, a to nejen v americkém, ale chtěl také říci, že zvolil poesii jako cestu, která mu umožnila překročit sama sebe, vstoupit do světa neomezené představivosti a nekonečného, stále plynoucího vědomí, , do proudu vesmírného bytí."
Josef Jařab (Co byl a nebyl Allen Ginsberg)
V krátkém období vychází již druhý výbor amerického básníka beatu Allena Ginsberga. Je zvláštní, že dokonce u stejného nakladatele - Mladé fronty.
Nejde sice o výbor nejrozsáh lejší, jak slibuje anotace v edičním plánu, ale rozhodně je to výbor navýsost reprezentativní. Kniha, která je výjimečně krásná, obsahuje Ginsbergovy texty, které vynechala předchozí kniha Slovy a dechem (Mladá fronta 2000). Jsou v ní obsáhnuty tři Ginsbergovy nejzásadnější texty, tedy Kvílení, Kadiš za Naomi Ginsbergovou a nakonec Změna: Rychlík Kjóto/Tokyo. Výbor je také doplněn krátkými texty Ginsbergových přátel (Vonegut, Leary, Havel, Mayler). Nový výbor také přináší nové překlady (například velice zajímavá báseň Pozdrav Fernandu Pessoovi).
Zajímavé je také, že poprvé můžeme porovnávat překlady Ginsbergových básní. Tak se například stane, že vás jistě zpočátku šokuje název básně Slepičí mozek, která byla přeložena v předcházejících výborech jako Vylízanej mozek (Vylízanej mozek; Vokno 1991).
"Račte si podkasat sukně dámy a pánové, teď jdeme peklem "
William Carlos Williams (Předmluva ke Kvílení)
Nebudu se snažit popsat kdo byl Allen Ginsberg, to se snaží (a myslím, že dobře) ilustrovat kniha samotná. Nepředstavuje jej snad jako buřiče, rebela, či kontroversního teplouše, ale jako citlivého a vnímavého člověka, jako celkového. To se nádherně ukazuje v příspěvcích jeho přátel a i v jeho textech samotných .
Snad to nelze ani tak jednoduše říct, kdo byl Ginsberg, Jde ale říct je že byl a že cosi vykonal, cosi co je příkladem člověku rodu homo sapiens sapiens. Ginsberg není abstraktní básník, je až příliš konkrétní, někdy ale v jeho básních nalézám symboliku, která je záhadná a zvláštní. Snaží se snad říci, "pojď také"? Snaží se mě nabádat k oduševnělosti, pravdivosti a úctě. A snad to je myslím na Ginsbergovi jedinečné a podstatné.
Tábory uprchlíků Lazaret z chatrčí
Nazí kojenci se matkám v klínech krčí
Týden starý revmatický zrak dětí
Otrava krve Gastroenteritida končí smrtí
Rikšu jsem viděl na Jessore Road v září
Jediný tábor Padesát tisíc tváří
Zatopené řady bambusových chat
Rodiny v dešti, plné stoky & hlad
Auta odříznutá, jídlo zůstalo zpět
Andělský stroji z USA prosím přileť hned
Velvyslanec Bunker, kde je, kdo to ví?
Jeho Heliosy střílí na děti?
Kde jsou helikoptéry, americká pomoc?
Pašují drogy z Bangkoku celý den celou noc
Co vojenské letectvo, americká elita?
Shazují bomby na Laos, jinam teď nelítá
A co prezidentovi Zlatí hoši, kde jsou?
Miliardová flotila Kam je vlny nesou?
Přináší sem potravu a na nemoci lék?
Nebo vezou do Vietnamu napalm a zármut ek?
Kde jsou naše slzy? Kdo opláče žal?
Kam půjdou tyto rodiny? Co bude s nimi dál?
Z Jessore Road do snu děti utíkají
Kde budou spát když tátové umírají?
Kdo sežene rýži? Kdo se bude starat?
Kdo přinese chleba do páchnoucích doupat?
Miliónům dětí osamělých v dešti!
Miliónům dětí plačících bolestí!
Ať hlásají jazyky světa tu bídu
Ať Láskou zní neznámé hlasy lidu
Zvony ať probudí lidstvo z bezvědomí
Ať v americkém mozku ozve se svědomí
Kolik už sešlo ze světa synů?
A co ty dcery podobné stínům?
Duše máme pusté Co jsme to jen zač?
Muzika vyhrává, chce přehlušit pláč -
Křik v bahně pod střechou ve stoce odpadu
Noc v mokré díře, v dešti a ve smradu
Zástupy u studny - to je svět! A děti?
V náručí matek jdou hladové vstříc smrti
Je pryč už všechno co sám jsem udělal?
Jsem básník Slunce? Ptám se co bude dál
Nechat je bez pomoci a přidat do kroku?
Věnovat se lásce a vlastnímu rozkroku?
Jen o svoje města a auta máme starost?
A o kšefty s Marsem? Kdy budem mít dost?
Kolik miliónů je v New Yorku tou dobou
usazených u stolů a cpe se vepřovou?
Kolik miliónů piva se vylilo
do Matky oceánů? Co by za to bylo?
Doutníky, benzín a asfalt - auto snů
Hnusný svět hasnoucích hvězdných paprsků -
Povzdechem ze svého nitra vyžeň válku
Ochutnej slzy ve svém vlastním lidském zraku
Měj soucit s fantomy co vidíš v televizi
Milióny jich samsarou prochází v krizi
Kolik ještě miliónů dětí umře
než vyslyšíš naše matky, velký Bože?
Kolik dobrých otců zaplatí svou daň
než pyšné armády skloní k zemi zbraň?
Kolik duší provází Maya v neštěstí?
Kolik oklamaných dětí zůstane na dešti?
Kolik ztracených rodin má mdlý zrak?
Kolik babek se proměnilo v přízrak?
Kolik milenců nemělo ještě nikdy chléb?
Kolik stařen s dírou v hlavě má ve tváři škleb?
Kolik našich sester už hnije pod zemí?
Kolik dědků než to skončí hrůzou oněmí?
Kolik otců ještě bude v kletbě žít?
Kolik synů musí do prázdnoty jít?
Kolik dcer bez jídla týdny hladoví?
Kolik chromých strýců přijde o nohy?
Milióny nemluvňat v bolesti
Milióny matek v neštěstí
Milióny bratrů nemá klid
Milióny dětí neví kam jít
(New York 14.-16. listopadu 1971)
Pozn. Jessore Road - oblast Bangladéše v deltě Gangy, shromaždiště utečenců v době válečného konfliktu Indie s Pákistánem v roce 1971. |
|
|
|
Další Ginsbergovy texty v češtině naleznete na www.literatura.jinak.cz |
|
|
