|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Dívám se do oblak a zdá se mi, že plují rychleji, než kdy dříve. Dívám
se do ulic a chvíle, kdy začal tát poslední led, jsou u mne. Za tento pocit
šel bych cestou vrásčitou, šel bych, protože cítím smysl mých kroků. Ne let
a roků, těch se nebojím, jen chci pokleknout před vteřinou zrození a vzdát
ji svůj hold, hold nejvyšší, ten, který jen dokáži mít. Snad snít mi
umožní tu chvíli prožít ještě jednou a ještě spoustukrát, ale jen za ni, za
ten okamžik jsem šel, teď vím, že tu doopravdy je, už vím, co je div světa,
je to krátká věta, že zas umím milovat, že jsem přijal ten záchvěv, ten div
světa na rtech. Snad zemřít v této chvíli by bylo chybou, ale co si víc
přát, než odcházet s pocitem štěstí, té palety barev, co rozmíchal sám malíř
Bůh. A snad pro ten dar, co byl mi dán, prožiji život pro jiné, neboť jen
vyprávět o něm, je nadějí pro ty, co umějí naslouchat, přát si, věřit a
dívat se dál, než za staré zrcadlo hvězd.
|
|
|
