Večeře je jak expozice z dramatu, které se dochovalo jen ve 

fragmentech. Poslouchám v bytě pode mnou někdo brousí do

rytmu nože. Cosi by se bývalo muselo stát? Takt a takt rychle:

                                                                                    ctr+C

                                            ctr+V do peřin pár snů

                           ctr+A

delete a ráno. 

                    Jenže v noci zamrzly lampy chodníky silnice

internet stromy ptáci hodiny v parku pejskaři s pejsky okna

až do prvního patra  spoje spojení signály kontrolky kontrolóři

šaliny i úbán kdyby v Brně byl pochybnosti dokonce nebe neberou

ryby v zamrzlé řece ve městě není ani na prst skulina všude jen hladký

kompaktní chladivý design. Vinohradská hučí jako skleněný úl a já poprvé

 chápu, že každý chtěl aspoň jednou být

                                                                    krasobruslařem. A

vidím   Daniela   „Nazdar Dane!“,   jak  se  trojitým  Rittbergrem 

dostává  ladně  až  ke stánku  a  koupí  si  hot  dog  a  coca colu.

Dnešek je jako  nekonečný palimpsest  tak i já dotáhnu tkaničky,

pár  prvních  nesmělých odpichů  přes všchny věty slova kudrliny

jmen a už jedu a žiju a píšu a žiju a jedu dokud

                                                                                      nepřijde

obleva.