|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Osud je ke mně milosrdný , nedopřává mi lásky , ba alespoň dovolí mi poznat ty, po kterých jsem zatoužila. Na okamžik. Krátké momenty, které mi proklouznou znovu a znovu mezi prsty a já se dožaduji o další. Jsem nenasytná . . . . .
Nekončící kolotoč v hru o naději.
Rozčarování co přichází. Slova, jenž jsou chladem a zklamáním. Lítost , co je zbytečná.
Před svým nevědomím prcháme, tomu se každý zodpovídá. Tak říkáme věci, aby jsme se sami za sebe nestyděli, uchránili se před výčitkami. Ale to přísluší lidem se strachem o ně samotné.
A zase osamoceni v našich světech, hledáme hlavní postavy, co v tom vysněném světě hrají. Rozpoznati je těžké. Po každé je to stejné, odhalená tvář se znenadání objevila. Před tím ji skrývala krásná maska. Takovou jakou jsme ji chtěli vidět .Právě proto i v reálném životě toužíme po kráse, abychom posléze mohli lépe odpouštět chyby, jenž na tváři vidět nejsou .
Maska z ničeho nic spadne . Shodí ji člověk. Čte v lidech jako v otevřených knihách. Nikoliv v tvářích, ale v duších. Předstírající se zaleknou této “ války “ a vzdají se svých lží . A tak dál tento člověk otevírá duši za duší , žije v naději, že jednou potká někoho s krásnou duší , tváří a tělem . . . . . . . .. . . . . . . . . . .
|
|
|