(rozšířená verze článku, publikovaného v čísle 12/07 týdeníku Naše rodina)

  Slavnostním vyhlášením cen skončila 8. března pražská část mezinárodního festivalu Jeden svět. Festival, zaměřený na filmy o lidských právech, se nyní přesune do dalších měst v Čechách a na Moravě. Do 31. března mohou diváci shlédnout dokumentární snímky z celého světa ve většině krajských měst, a navíc také v Bílině, Mělníku či Rožnově pod Radhoštěm

  Hlavní cenu poroty získal německý snímek Poražení a vítězové režisérů Ulrike Frankeové a Michaela Loekena. Vypráví o tom, jak zásadně odlišné představy mají o pracovních podmínkách dělníků vlastníci dortmundské továrny na koks a Číňané, kterým se ji rozhodli prodat. Zvláštní cenu obdržel film Lekce běloruštiny od polského režiséra Miroslava Dembiňského. Sleduje tu demonstrace a jiné protestní akce převážně mladých lidí proti režimu Alexandra Lukašenka. Záběry postupujících millicionářů a lidí mlácených obušky nápadně připomínají naši listopadovou revoluci. Až na to, že na jejich konci nestojí happy end. Cenu diváků získal pro změnu izraelský Most přes Wadi Baraka a Tomera Heymannových, kde se rodiče židovských a arabských dětí rozhodnou založit pro své potomky společnou školy, a pokusit se tak o překonání vzájemné nevraživosti.

  Festival provázel obrovský zájem diváků, zejména mladých. Po filmech pak zpravidla následovaly besedy s jejich tvůrci a hlavními protagonisty. Návštěvníci se tady mohli dozvědět mnoho o často obtížných podmínkách vznikání filmů, které většinou nesledují oficiální „linii“ státu, kde jsou natáčeny. „Můj film v Rusku nikdy neběžel a nikdy nepoběží,“ povzdechla si například  Masja Novikova, režisérka snímku Tři kamarádi, který líčí příběh z čečenského města Groznyj. Jeden ze tří nerozlučných přátel tu zahyne v první čečenské válce, další se stane obětí druhé, posledního zachrání emigrace.

  O některé z těchto zážitků mimopražští návštěvníci přijdou, samotné filmy ale mají natolik silnou vypovídací hodnotu, že se festival v každém případě vyplatí navštívit.