|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Potka jeden druheho a rika: "Clovece, ja nemuzu vyrknout ani jedine slovo."
"A jak se ti to vubec stalo?"
"Nevim, proste to nejde, nevydam ani hlasku, nemluvim."
Samozrejme si rikate, ze je to absurdni a nemozny dialog. Jak by nekdo mohl rikat, ze je nemy. Ujistuji vas vsak, ze je to nejen docela dobre mozne, ono je to dokonce velice modni. Dnes existuje opravdu mnoho lidi, kteri do celeho sveta vykrikuji, ze nemohou mluvit. Samozrejme to vsak nerikaji takto otevrene a take to nerikaji samoucelne. Maji sve dobre duvody, proc si zakazat mluvit. Ve chvilich, kdy se jim to hodi, umlci sve oponenty pouhym konstatovanim, ze vlastne nemohou mluvit a pokracovani diskuse je tedy nemozne.
Ve sve nejobvyklejsi podobe tito nemi rikaji cosi jako "slozitost sveta je takova, ze nemuzeme vubec nic vedet jiste". S timto prikladem se setkate i v ucebnicich, jde o postoj obecneho skeptika. Stejne tak v ucebnicich najdete i rozbor duvodu, proc je takovyto postoj neudrzitelny. Vzdyt je preci nad slunce jasne, ze nemuzeme-li vedet nic jiste, nemuzeme vedet jiste ani to, ze nic nemuzeme vedet jiste. Jde o vyrok, ktery popira samotnou vlastni pravdivost. Jde o tak znamy pripad, ze se mu moudrejsi lide radeji zdaleka vyhybaji. Ovsem existuji i modifikace takoveho nazoru, stejne mylne, avsak hure odhalitelne. Nasledujici text jsem si vypujcil ze zatim posledniho Bobrova prispevku.
„Svetovy nazor zamenuje jednotici obraz sveta za svet. Svetovy nazor nezna pluralitu sveta; zjednodusuje vzajemne vztahy horizontu sveta ve snaze prevest je na horizont jediny. Je pomerne lhostejne, zda jde o tzv. „krestansky svetovy nazor“ nebo o „vedecky svetovy nazor“ (ktery byva nazvem pro „vedecky“ ateismus). Svetonazor predstavuje iluzi, ze jsme nasli ten jediny spravny nebo alespon nejspravnejsi zpusob uchopovani prirozenosti.“ (Z. Kratochvil: Filosofie zive prirody)
V tomto kratouckem textiku muzete spatrit vsechnu bidu dnesni filozofie. Nejde totiz o nic nineho nez o o sofistikovanejsi podobu vykriku nemeho. Jista osoba, v tomto pripade Z.Kratochvil, vam prave z pozice sveho nezpochybnitelneho svetonazoru rika, ze svetonazor nezna pluralitu, ze zjednodusuje vzajemne vztahy a prevadi vse na horizont jediny. Jeho lez spociva presne v tom, ze on sam se tvari jako kdosi nezucastneny, jako kdosi, kdo zadny svetonazor nema. Kritizuje vsak neco, co stoji v zakladech jeho vlastni kritiky, svetonazor. Nazveme jej treba "tolerantnim". Alespon navenek se tvari, ze z jeho hlediska je vsechno pripustne, ze on je syntezou ruznych pohledu na tutez vec, ruznych horizontu.
Tak se na tu proklamovanou syntezu podivejme pod drobnohledem. Vezmeme svetonazor A a B, oba tvrdi, ze prave toto ci ono je pravda a nic nez pravda, vse ostatni omyl. Co vsak udela nas tolerantni svetonazor s A i B, vezme je, oklesti je o jakoukoliv pravdivostni hodnotu, smicha je dohromady a nakonec tuto smesku vystavi na odiv, nebot prave bylo dosazeno dalsiho pokroku naseho poznani, oprostili jsme se od jednostrannosti a byli jsme schopni prekonat partikularni rozdily v nasich pohledech a dobrat se mnohem hlubsiho poznani. Pravy stav veci je vsak takovy, ze A i B byly bez zavahani zniceny a jejich trosky byly asimilovany do nesourodeho celku, jehoz jedinym jednoticim prvkem je prave obecne presvedceni, ze vse ma stejnou cenu a musi to byt zahrnuto do vetsiho celku, bez ohledu na konzistenci. Tolerance je zde jen zasterkou, za kterou se kryje naprosta indiference, jez je vsak paradoxni, a to zcela stejne jako "slova nemeho". Popira naroky ruznych svetonazoru, aby si veskerou pravdu uzurpovala sama pro sebe, pro svuj svetonazor. A to dokonale bez dukazu, nebot preci diskuse s nemym neni mozna, musime se preci prenest pres omezeny pohled a vlastni horizonty.
Tolerantni svetonazor horlive kritizuje vsechny, jak tvrdi, partikularni pohledy na vec, zpusob, kterym se divaji na svet a ziskavaji si legitimitu. Sam se vsak takoveto kritice vehementne brani, nebot by ji pochopitelne nemohl ve zdravi prestat. Jeho imunizace vuci kritice spociva ve zpochybneni vychodisek oponenta. Ovsem z jakych predpokladu plyne "tolerance", o tom se otevrene nemluvi. Ony totiz zadne nejsou! Upadek gnozeologie ve dvacatem stoleti neni nahoda, jde o logicky dusledek faktu, ze se tolik filozofu, kteri jsou mylne povazovani za velke, stalo stoupenci teto "sekty" hovoricich nemych. Kritizuji dogmatismus, sami se vsak stali dogmatiky, jelikoz popreli samu moznost, ze by jejich vlastni svetonazor mohl na necem spocivat a z neceho plynout. Rozkopali vubec myslenku svetonazoru, tedy toho, co sami nutne potrebovali. A jelikoz si toho temer nikdo poradne nevsiml, naslouchame jejich slovum, aniz bychom si byli vedomi faktu, ze je vlastne slyset ani nemuzeme. Jejich argumenty jsou sterilni, nebot vychazeji z jakehosi partikularniho svetonazoru, jejichz legitimitu preci sami horlive popiraji.
Svetonazor, uhel pohledu, horizont, to je naprosto nevyhnutelna skutecnost. Pokud nekdo tvrdi opak, vedome ci nevedome lze. At uz se tim snazi ziskat prevahu v diskusi nebo jen podleha obecne prevladajicimu nazoru, je to klam a nesmysl, ktery dusi kriticky rozum a dialog. Existuji takove svetonazory, ktere jsou spravnejsi nez jine a ktere lze obhajit. Existuji proto, ze opak je kontradikce, existuji proto, ze my mame kriterium jejich spravnosti, logicke mysleni. Ukolem logiky totiz je rozlisovat mezi spravnym a nespravnym, musi to tedy byt mozne, pokud ji nechcete zavrhnout.
K lidem, kteri cosi kritizuji pod zaminkou, ze to je omezujici a demagogicke, ze oni maji sirsi a lepsi pohled na vec, ze oni prekrocili partikularni ve prospech holistickeho pohledu, k takovym lidem pristupujte s nejvyssi opatrnosti. Prave vam totiz rikaji, ze jsou nemi a nemohou mluvit.
|
|
|