Jdu si takhle večer noční tmou. Přemejšlím o životě, lásce,
penězích, a prostě o všem, co lidi trápí a ničí.
Kouknu se na horu a obloha vypadá jako povlečená černým
sametem s bílými flitry.
A jak jdu tak něco cítím – pach neštěstí. Obrovskou energií
smutku chaosu v srdci.
Je to jedna mladá dívka,
V koutě něhybně klečí a potichu si tam brečí. P
Pro všechny své potíže a nesnáze,
Co se přihodilo hned pozná se.
„Děvče?!“ zavolám a
přisednu si k jejímu tělu.
Zvedla hlavu , a v mém srdci zkrat.
Jako by hodil do srdce střep,
Zapuchlý jako sousedský klep
To musí být Boží jen překlep!
„ Romi, pomoz mi, prosím!“ Uvzlykaně řekla mi. Věděl jsem ,
kdo to je. Je ta, pro kterou celé noci nezavřu své oči, ona, pro kterou tak
dlouho žiju.
Tváře měla celé černé, neboť ji pláčem stekly linky až k bradě.
Objala mě, ale tak pevně , že jsem měl pocit, jakoby se mě už nikdy nechtěla
pustit.
Já pořád v šoku, pomale ale jistě začínám se klepat,
Srdce mé začalo rychleji a rychleji tepat,
Slzné kanálky už slzami skoro plné jsou,
Utišit rychleji lásku
musím svou.
„ Já šla za ním, a byla jsem úplně v poho. Normálně
jsme se smáli, a skotačili.A jako tak normálka. Ale potom jsem ho chtěla
políbit. A já se zděsila. Když jsem se sním líbala, tak se mi ten polibek zdál
krásný, protože jak jsem otevřela oči, viděla jsem tebe! A potom jsem se
podívala ještě jedno a byl tam můj miláček. A už jsem necítila nic!“ vyplkla
s hromadou smutku a pláče.
Jako by se ve mně něco hnulo. Nepříjemné nutkání a pocit
viny. Ale nemohl jsem jinak. Zvedl jsem ji pomalu hlavu, vzal ji za bradičku, a
přitiskl její rty k mým. Polibek jsem ji dal a poté řekl: Neboj se má
lásko, já ti pomohu.
A následovali další polibky. Naše objetí rtů bylo pevné jako
spojení moře a pláže.
A tak jsem s ní noc celou noc strávil ,
Vedle ní, brečel a její problémy trávil.
Ráno už bylo vše pospolu,
Po dlouhé době jsem už zase spolu.