Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Dopis redakci Sueño y significancia Autor: zkusmo (Občasný) - publikováno 25.3.2007 (01:37:32)

                                                                                                                                                                                                  Tijuano, říjen 2001

Vážená redakce,

dovoluji si Vám napsat, protože před zhruba dvaceti pěti lety jsem byl také členem v redakci vydávající podobnou literaturu jako Vaše nakladatelství, konkrétně – v roce 1973 jsem byl spoluodpovědný za vydání ve své době nejobsažnějšího snáře u nás „Sueño y significancia“. Píšu Vám kvůli položce, kterou jsme se tehdy bez dlouhého přemýšlení rozhodli nezařadit: jednalo se o heslo „vlčí muž“.

Pro toto psaní je hned dvojí důvod -  je to jednak dopis odeslaný v květnu 1973 Fernandem Ajivesem do tehdejší redakce a dále mé osobní pohnutky, o nichž ještě budu mluvit.

            Dnes již zesnulý pan Fernando Ajives nás tehdy žádal o totéž, o co Vás žádám nyní já. Byl členem ensamblu Circo mundo, který se na několik týdnů zdržel ve městě. Osobně jsem ho nepoznal a pokud si dobře vzpomínám, redakce mu pouze zaslala krátkou zprávu, v níž stálo, že jeho žádosti nevyhovíme, protože je heslo jednak částečně zpracováno jinak, a dále, protože v připravované publikaci už na další hesla není místo. Dnes mohu říct, že žádnému z nás se už nechtělo k hotové knize připojovat další článek a pouštět se znovu do úprav textu, který byl již připravený k tisku.

            Dopis Fernanda Ajivese není dlouhý, proto si dovoluji přepsat Vám ho v plném znění. Originál bych si rád ponechal, ačkoliv nemá žádnou jinou než osobní hodnotu.

Dopis Fernanda Ajivese:

                                                                                                                                                                                         Tijuano, 12. května 1973

Vážená redakce „Sueño y significancia“,

Chtěl bych Vás tímto dopisem požádat o zařazení hesla „vlčí muž“ do Vašeho snáře.

Pracuji jako tzv. „vlčí muž“ v Circo mundo a denně se potkávám při představení s velkým počtem lidí. Jejich reakce na můj zjev bývá nejdříve poněkud bázlivá, když ale přijdou blíž, chtějí se  dotknout srsti v mém obličeji, usmívají se pak na mě a děkují mi.

 Mluvil jsem se několikrát s  člověkem, který tvrdil, že od setkání se mnou se mu stává, že ve snech vídá své blízké v podobě „vlčích lidí“. Dožadoval se na mě jakéhosi rozhřešení, které jsem mu ale nebyl s to poskytnout.

Můj zjev provází jistý strach. Především pod dojmem setkání posledně zmíněného jsem pátral o původu této bázně. Přirozeně jsem musel zabrousit do historie lidských proměn, ačkoliv vědci už dnes s určitostí ví, že to, co se dělo mým předkům, děje se mně a i mým potomkům, je porucha zvaná hypertrichóza.

 Z hlediska psychologie se dá mluvit souvisejícím duševním úkazu –o takzvané  lykantrofii, tedy utkvělé představě pacienta, který si myslí, že se proměnil v nějaké zvíře nebo jím už je. Dlužno říct, že jde nejčastěji o vlka. Původ označení se odvozuje od jména řeckého krále Lykaóna, který podal Diovi převlečenému za poutníka maso dítěte a  ten jej a jeho padesát synů proměnil ve vlky. O dalších mýtech proměny se zmiňují Plinius Starší či třeba Gaius Petronius, v 19. století se v díle Fonti Vedice zabýval proměnou člověka ve zvíře slavný Angelo de Gubernatis.. Jiný pokus o objektivní teorii tohoto strachu z devatenáctého století vysvětluje, že působením výtrusů paličkovice nachové  vznikají halucinace vedoucí k masové hysterii spojené s lynčováním, jejíž častým objektem jsou lidé domněle proměnění ve vlky, chcete-li  - ve vlkodlaky. Tento jev, proměna, se nechá vystopovat i v docela jiných kulturách – například podle arménské pověsti se říká, že žena, která spáchala smrtelný hřích, se stává vlčicí na sedm let. Ruská zkazka praví, že žena, která porodí šest dcer, bude mít sedmé dítě syna – vlkodlaka. Podle dalších pověstí se člověk stává vlkodlakem tím, že si navlékne pásek z vlčí kůže nebo že vypije vodu z vlčí stopy. Měl bych pro úplnost uvést i příklady vlků jako zvířat spojených s náboženstvím – potom můžu mluvit o vlku jako symbolickém zvířeti severoamerických indiánů odsouzených k vyhnanství vlastním kmenem, nezmínit nemohu ani vlky  severské mytologie: vlk Sköld, Výsměch, pronásleduje slunce, vlk Hati, Nenávistník, pronásleduje měsíc, a konečně nejhroznější vlk Fenri, který je jedním z původců konce světa, Ragnaröku. Také v  křesťanské tradici má vlk svou roli – jako biblické zvíře (např. Luk 10,3: „Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.“). Vlk má ale i svého ochránce- ve Sv. Jiřím z Hor.

I v dobách honů na čarodějnice byla častým nařčením proměna ve vlka, tedy proměna ve zvíře a kanibala zároveň. Z Francie je znám případ krejčího Jeana Gaudillona, který se v roce 1598 po dvou soudních procesech urychlených použitím útrpného práva doznal k  proměňování, zmínit bych mohl kupce Gillese Garniera, který byl usvědčen nalezenou vlčí kůží  ve sklepě svého domu v roce 1601 a konečně  čeledína  Jeana Greniera, který se na nařízení soudců pokusil v Bordeaux veřejně předvést svou proměnu, aby byl namísto upálení sťat. V roce 1603 skončil na hranici a možnost posledního přijímání Kristova těla mu byla odepřena.

Od patnáctého století je známo přibližně 40 případů lidí, kteří trpěli stejnou poruchou jako já, museli stejně jako já vzdorovat strachu ostatních, kteří se na ně dívali jako na zrůdu, jako na důkaz božího hněvu, jako na raritu či později jako na objekt zkoumání.

Vše, co jsem napsal výše, zmiňuji především proto, abych naznačil, co všechno vězí ve vrstvách lidské mysli, je-li její fantazie podnícena pohledem na zvíře v člověku. Je mi známo, že v cizích snech působím jako zosobněný strach a ten je potřeba vysvětlit a pročistit. Někdy, když si tento strach uvědomím, ohromuje mě, a zároveň si uvědomím, že žiji, abych zjistil proč. Tato role mi připadla, nezpěčuji se jí, ale rád bych, aby měla svá vysvětlení.

Žádám Vás proto znovu, abyste uvedli ve svém snáři i heslo „vlčí muž“, které bude střípkem vysvětlení jak pro mě, tak pro toho, v jehož snech se mohu objevit.

S díkem

Fernando Ajives

Zmiňoval jsem výše, že mám i jisté osobní pohnutky pro svůj dopis. Je to drobný příběh, který by se mohl zdát, že do tohoto psaní nepatří, žádám Vás ale, abyste mu popřáli sluchu, neboť je skutečnou motivací mého dopisu.

Před dvěma měsíci jsem s vnukem jel navštívit představení cirkusu, který zastavil v sousedním městě. Cirkus stál na malém náměstí a ten večer byl do posledního místa plný. Víc než představení samo mě fascinovalo neskrývané nadšení mého vnuka, jehož oči zářily a leskly se odrazy světel manéže. Před přestávkou byla vyhlašována čísla, která měla následovat po ní, a mezi jinými zaznělo, že se v manéži se svým číslem objeví i tzv. „vlčí muž“. Můj vnuk tomu nevěnoval už nijakou pozornost, protože se celý rozechvělý těšil na návštěvu bestiária a ihned, jakmile přestávka začala, mě poprosil, abychom tam šli. Řekl jsem mu, ať se na zvěř podívá sám a že se na konci přestávky zase setkáme na svých místech. Kývnul a odběhl nedočkavě pryč. I já jsem opustil šapitó a bez cíle jsem zabloudil mezi maringotky aktérů, kam možná nebyl přístup divákům povolen, ale nikdo si mě nevšímal a nevyháněl mě odtud. Procházet se na tomto místě mi přišlo mnohem zajímavější než si prohlížet drezírovaná zvířata v klecích. Naproti tomu interiéry maringotek a tu a tam se vynořivší hlava jejich obyvatele mi připadaly mnohem exotičtější a záhadnější. V jistém okamžiku jsem spatřil za oknem jedné z nich hustě zarostlá mužská záda, zůstal jsem stát. Muž si navlékl modročerný kostým, otočil se a spatřil mě. Byl to onen „vlčí muž“. Navzdory své vůli jsem zůstal stát jako přikovaný. Když viděl, že neodcházím, šel ke dveřím, otevřel a oslovil mne.

- Přejete si něco? Jeho obličej kontrastoval s měkkým lidským hlasem a ten kontrast mě paralyzoval. Neodpověděl jsem.

- Tak chcete něco nebo ne? sestoupil po schůdkách a postavil přímo proti mně. Byl o trochu menší než já.

- Sakra chlape, tady nemáte co dělat, běžte se podívat na zvířata! řekl ostře.

- Já, jen… že… pokusil jsem se odpovědět, ale v hlavě jsem měl docela prázdno a vypravit ze sebe jen tři slova byl v tu chvíli nadlidský výkon. Obávám se, že se to podobalo spíše mručení. Roztřásl jsem se proti své vůli, zatínal jsem pěsti, ale nepomohlo to.

- Člověče, vypadněte odtud!

Najednou do mě vjelo něco naprosto nepochopitelného, shrbil jsem se pod jakýmsi nepojmenovatelným pocitem strachu, potom jsem se rozpřáhl a muže uhodil pěstí přímo do obličeje. Vzpomínám si, že dotek úderu byl podobný tomu, když uhodíte psa. Vím ještě, že muž upadl a pak je v mých vzpomínkách prázdno. Uvědomuji si až pocit, kdy se mě těsně před vstupem do cirkusového stanu chytil můj vnuk za ruku. Lekl jsem se, ale zářivý úsměv a nadšená slova mého vnuka, kterým jsem několik prvních sekund nebyl s to rozumět, mě přivedly zpátky na zem. Poprosil jsem ho, aby se nezlobil, ale že mi opravdu není dobře a rád bych jel ihned domů. Když jsme vstoupili do kupé, všiml jsem si, že tam sedí mladík, na jeho klíně má hlavu položenou pes s dlouhými rezavými chlupy a tělo psa je přikryté kabátem. Nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost, byl jsem stále ještě ve stavu částečně mimo realitu.  Pes však zvedl hlavu a obrátil ke mně dívčí obličej. Ukázalo se, že to opravdu byla dívka, která ležela schoulená na sedadle, měla položenou hlavu na klíně svého chlapce a spala. To mě opět velmi rozrušilo, vyšel jsem z kupé do chodbičky a poprosil cestujícího, který tam kouřil, jestli by mi nevěnoval cigaretu.

           Od té doby se mi často vrací dva sny - jeden,  v němž vidím vlčího muže a setkávám se s ním podle stejného scénáře, ale ve chvíli, kdy ho uhodím, cítím, že můj úder dopadá na mou tvář, dohání mě to k zuřivosti a snažím se uhodit větší silou, dokud se zcela vyčerpaný neprobudím; a pak druhý sen, v němž s vnukem vcházíme do kupé, jsem pevně přesvědčen, že tam cestuje jen jakýsi mladík se psem a vždy znovu a znovu mě vyděsí obličej, kterým se ke mně pes obrátí, často je můj, jindy je to obličej mého vnuka, mých dcer či mé zesnulé ženy.

           Žádám Vás proto naposledy a co nejnaléhavěji, abyste do připravovaného vydání vašeho snáře dodatečně zařadili heslo „vlčí muž“, ne snad proto, že bych netušil význam mých snů, že bych si je neuměl alespoň nedostatečně vysvětlit, ale proto, že v mé situaci není důležitý ani tak obsah, mnohem podstatnější je sám akt vysvětlení.

S úctou a díkem                                                                                           

 Michael Cevres

Poznámky k tomuto příspěvku

Quotidiana (Občasný) - 27.3.2007 > no připadá mi to vcelku o ničem... a hlavně nevím, proč by měl někdo chtít zařazení hesla do slovníku... ty důvody, které tu dáváš ty mi nějak nesedí - vlastně nic nevysvětlují... zařadit do snáře heslo by mělo souviset s tím, že se tam někde vyskytne "a to znamená, že se vám okotí koza" nebo já nevim co....   tvůj příspěvek ve zkratce říká: "nezařadil jsem člověka, který pracuje jako vlčí muž do snáře, protože se mi nechtělo. Pak jsem vlčího muže potkal a teď se mi o něm zdá. Tak ho prosím zařaďte do snáře vy"....  což na mne působí poněkud nudně - já bych uvítala nějakou záhadu, mysterium, nebo alespoň napětí...   Body: 2 <reagovat

zkusmo (Občasný) - 27.3.2007 > Quotidiana> Dík. <reagovat

Quotidiana (Občasný) - 28.3.2007 > zkusmo> není za co .-) <reagovat

Mohr (Občasný) - 27.8.2007 > Chápu-li to dobře, tak motiv snáře tu je pouze jako platforma na které se realizuje prožitek člověka, který se střetne s děsem nevysvětlitelna (dokonce to v něm vyvolá agresivní jednání - jakoby hleděl do zrcadla a spatřil zrůdu sám v sobě). Zařazení hesla vlčího muže má pak jakýsi charakter metafyzické očisty, tak jako jí je každá odpověď na otázku. -------------------------------------------------------- Líbil se mi to, ale určitě by stálo za to víc promyslet celkový styl. Tj. kdo JAK mluví. Možná by také bylo dobré rozvést samotný dopis tak, aby byl více osobní a nevyzníval tak mentorsky (načetls to hezky ;-). Ale to už je možná jen můj názor. <reagovat

zkusmo (Občasný) - 6.9.2007 > Asi máš pravdu. Tohle není zrovna nejpovedenější povídka, až mě samotnýho štve, že se mi ten potenciál vlastně nepodařilo využít. A taky mě štve, že se to dá vlastně docela snadno interpretovat. Ba přímočaře. Díky za přečtení. Chápeš to zhruba tak jako já. <reagovat

Mohr (Občasný) - 6.9.2007 > zkusmo> Máš tedy potom dvě možnosti: povídku zahodit nebo jí přepsat. Na tvém místě bych volil druhou možnost. Taky bych ti chtěl napsat, abys neklesal na mysli - jsem zvědavý na tvoje další příspěvky. <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku <jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + čtyři ?