Ani nelze odestát, co už u nás není – zpoždění a žít do

opuštěné noty. Samotěsný hlas. V reálu už není léto,

je podzimek bříškotřas, a zas něco naráží tu bečku. Bať,

znovu něco bez Tebe tvůj sud, a ty můžeš, jak jsi chud,

neudělat tečku. Zas je podzim – hledíš nať!