|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
(NE)SLUŠNÉ GENERACE
Představte si, že sledujete v televizi velmi zrychlený záznam ze života libovolné rodiny, jejíž členové dospívají, žijí, stárnou, umírají a mezitím přicházejí na svět jejich potomci, kteří opět bleskurychle procházejí svým zdánlivě jepičím životem,a tento koloběh se
do nekonečna opakuje.Myslím, že byste po několika pokoleních znuděně přepnuli na jiný pořad, protože hlavní motivy tohoto seriálu, by se začaly zcela určitě opakovat. Každý z dílů této smyšlené antitelenovely, by mohl začínat i končit stejnou větou: ,, Já mám někdy pocit, že my jsme poslední slušná generace."
Mezigenerační souboje a neshody jsou jevem, jenž se v lidských dějinách vyskytuje již velmi dlouho. Nevím, odkdy přesně lze datovat dějiny mezigeneračních svárů, ale tuším, že to bylo přibližně od nepaměti. Tato ožehavá a prakticky neřešitelná problematika má na svědomí tragédie všech stupňů. Od těch nejvyšších, o kterých psal klasik z nejvyšších William Shakespeare( mám přirozeně na mysli román Romeo a Julie, kde neporozumění rodičů a dětí zašlo tak daleko, že Montekové i Kapuleti mohli v onom klišé: ,,Já mám někdy pocit, že my jsme poslední slušná generace," brzy vynechávat slovo ,,slušná"),až po ty nejvšednější rozpůrky, o nichž se zmíním já:
Vybavte si útulný dětský pokojíček, jehož okno čeří venkovní stmívání hřejivým domácím světlem, ve kterém se utápí celá místnost. Všechny lampičky září, jediná žárovka nezůstala zhasnutá. Do stínidel tiše ťukají mušky a pod nimi si nerušeně hraje s legem zhruba sedmileté robátko, které celou tu světelnou spoušť způsobilo. Světlo a klid. Obojí najednou prořízne příchod podrážděného otce, který nemůže udělat nic jiného, než bryskně klepnout na vypínač od lustru a káravě pronést: ,, Musíš zhasínat,...,nech si rozsvícenou jenom lampičku. Takhle se nedoplatíme." Dítě naštvaně přestavuje v potemnělém prostoru hrad z lega a mouchy se stahují k jedinému svítícímu objektu. Ani ve snu ho zatím nenapadá, že přijde den,
kdy tohle zatím nesmyslné zhasínání bude vštěpovat svým dětem, a hrdý táta už si dnes ani nevzdechne, jak mu kdysi tato dnes už běžná praxe vadila.
Skutečnost, že si jednotlivé generace v mnohém nerozumí, mi připadá ve své přirozenosti a samozřejmosti podobná nesnášenlivosti vlka s liškou. Ideální soulad všech žijících pokoleních si dovedu představit jen s notnou dávkou fantazie. Mlhavá vidina syna, otce a dědečka jdoucích společně na diskotéku, mě svou absurditou rozesmívá stejně jako úsměvná představa pubertální dívky, jež se svými kamarádkami neděli co neděli s oblibou hrává bingo v domově důchodců. Hlavní potíž tedy nespočívá ve zhoršující se lidské povaze, ale ve věku. Lidské srdce je neměnné. To je prostě fakt. Můžeme o tom vést dlouhé diskuze, můžeme s tím dokonce nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat (viz Jára Cimrman).
Možná se vám to bude zdát neskutečné, ale věřte mi, že kdyby dnes naši dědečkové a babičky chodily do třetí třídy, moc dobře by věděli, co se skrývá pod názvem Pokémoni a se samozřejmostí by nám vysvětlili, co je to Pikaču. Hodiny denně by sledovali v transu sledování amerických seriálů z prostředí středních škol a další hodiny v zajetí počítačových her až do vyčerpání všech životů. Vstupuji na možná až příliš tenký led, když si pomyslím, že by si v 15 letech nechali udělat pírsing bůh ví kde a fetovali by?(pochopitelně ne všichni) Znáte jediný důvod, proč by se měli chovat jinak? Může někdo za to, do jaké doby se narodí? Asi ne.
Ale stejně musím přiznat, že když jedu narvanou tramvají a vidím, jak se ty ,,malý parchantí" rozíveně chovají, jak kopou do sedaček, nikoho nepustí sednout a z kapsy jim koukají cigarety, že mám někdy pocit, jako bychom byli poslední slušná generace.....Nebo snad předposlední?
|
|
|
