Koncert
minutová groteska
Dojatě se rozhlížel po sále, bylo mu jasné, že ty ovace vstoje si zasloužil. Nejen dílem, které bylo známé i za hranicemi země, ale celým životem. Kdo z jeho vrstevníků byl tak pronásledovaný jako on? Je dobře, že i mladá generace to vnímá, však dal dnes příležitost jednomu z nich, svému oblíbenému žákovi z konzervatoře. Na tenhle koncert hudební obec hned tak nezapomene. Z hlediště blýskaly fotoaparáty. Uvědomil si, že v držení těla polevil, proto znovu vypjal ramena a široce se usmál. Koutkem oka zahlédl hostesky, jak přinášejí květinové koše. Nemusel to mít, ale dneska je výjimečný den, kolik je takových za život?! Rozpřáhl ruce a potlesk zesílil. Z portálu vyšel prezident, doprovázený ředitelem opery a dvěma hosteskami. Natočil se tak, aby byl připraven přijímat gratulace a pravou ruku si nenápadně otřel do saka. /Protože nadměrným pocením rukou trpěl od dětství, měl vypěstovaný téměř neviditelný grif/. Delegace se rychle blížila, ale prezident na poslední chvíli změnil směr. Zamířil k mladému sólistovi a jubilanta přitom minul tak těsně, že mohl zahlédnout úžas v očích bližší hostesky. Zatímco tleskal svému žákovi, velmi jasně si uvědomoval, že ruku bude muset podávat už zase zpocenou.
/21.února - 21.května 2007/
|