Ne strašný je den, to Tvé ruce bolí

pod ranami Nesmírné krásy

splašená stáda barev

smýkají se zlehýnka.

Ne strašný je den, to Ty

věčně mezi rekruty

v houfech vyloupených stínů

bříz

zuby zaťaty do

futer.

Ne strašný je den, to holubi

limbová semena uzobávají

A podzim je stejně daleko jaru

Kniha čte Tě bez

přestání, kapku ohlodána

mezi řádky.

Ne strašný je den, to voda

je Tebou čpavě pobodána...

(Ivanu Tázlarovi)