|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Seisouhen" se obvykle překládá jako "plynutí času", ale tento překlad může pominout, že jde o pocit. O pocit času plynoucího kolem nás..
Šustění písku pod nohama zní příliš povědomě, než aby neupoutalo pozornost. Zatáčka, pak další, sáhne do vzpomínek a najednou vím, že znám tohle rozcestí. Jednou, dvakrát jsem na něm stál ? A nebo to bylo mnohem víckrát ? Možná jsem vyzkoušel už každou cestu, která odtud vede a každá z nich mě nakonec opět přivedla sem. To ale v téhle chvíli není podstatné.
Pohled klouže po okolí, nikam se zase najednou nespěchá. Nezměnilo se to tu příliš. Možná stromy jsou o něco vzrostlejší ( a někde mezi nimi je i ten pro viselce, protože každé rozcestí jeden takový má ). Já jsem se také změnil jen trochu od minula, ale stejně si s pousmáním na rtech vybavuju svoje tehdejší já. Ačkoli věčně na cestách, připadám si v tuhle chvíli jako doma.
Pak ticho přeruší první krok a všechno mizí za mnou.Kolikrát mi ještě tohle místo přivítá ? Jednou, dvakrát, desetkrát, nikdy ? Jsem jenom muzikant a kašpar. Nebude horko a přijde zima. Pořád dokola. A já budu hrát a hrát a hrát. O jeden rok víc nebo míň ? Na stromě něco zakráká a já nemůžu než dát za pravdu.
Co na tom záleží...
|
|
|