|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
| Než se setmí (Before Night Falls (2000)), režie Julian Schnabel
Film už není úplně nový, ale dostal jsem se k němu až nyní a rozhodně stojí za pozornost, které se mu dostalo na festivalech, nikoliv však na návštěvnosti. Po zajímavém biografickém filmu Basquiat (kde si vedlejší roli Andyho Warhola bravurně vystřihl David Bowie) natočil J. Schnabel další biografické drama podle autobiografického románu Reinalda Arenase, kubánského literáta, disidenta, básníka, který se stal „hlasem svobody“ a logickou obětí k moci se s velkou pompou a nadšením dostanuvšího komunistického režimu, který se velmi záhy změnil v diktaturu, která nemohla akceptovat svobodomyslné názory, nota bene od homosexuála, kteráž to úchylka se neslučuje s představou slušného, socialistikého nadšence. Film sleduje osud Arenase od narození a dětství v bezstarostné chudobě, až po konečně dosažený exil, komentovaný samotným hrdinou, coby vypravěčem. Javier Bardem je v hlavní roli excelentní, jeho homosexualita je něžně milá a cit pro krásu inspirativní. Nominace na Oscara ho nemohla minout. Velmi záhy se stane režimu nepohodlným, střídá vězení, útěky a až na první román mu knihy vycházejí pouze v zahraničí, pokud se podaří propašovat rukopisy z vězení. Zde nelze nezmínit úsměvnou epizodní roličku Johnnyho Deppa, který coby tranvestita Bob Bon je prý schopen pronést ve své velké zadnice téměř cokoliv. Scéna, kdy vyndavá na záchodcích jeden svitek za druhým je úsměvným odlehčím jinak neveselého příběhu. (Depp ztvárnil i postavu poručíka Victora)… Než se setmí je pro nás tématicky blízké, díky shodné komunistické zkušenosti. Dobře známe klima cenzury a teroru, osud Arenase není nepodobný mnohým našim zakázaným literátům, včetně Havla. Ač za hranicemi Kuby získaval ceny za nejlepší zahraniční román, doma žil zcela bez prostředků, na okraji společnosti, týrán a pronásledován, nacházel radost (i zklamání) jen v lásce a krásném světe vzpomínek na matku, stromy, dětství… Po nezdařených pokusech o přeplutí na Floridu na nafukovací duši se dostává do USA až v roce 1980, kdy se Castrův režim rozhodl homosexuály a jiné živly, nepohodlné a nevhodné pro socialistcký režim, legálně vyhostit. Arenas, na seznamu nebezpečných „rozvracečů“, by se nebyl dostal pravděpodobně ze země ani tehdy, nebýt malé „úpravy“ jména v dokladech… V New Yorku dosáhl svobody, ale jak sám říká, rozdíl mezi komunistickým a kapitalistickým režimem je ten, že když tě komunistická vláda nakopne, musíš tleskat, když to udělá kapitalistická, můžeš si zařvat… To už se ale osud definitivně stáčí nemilosrdným směrem… (V malinké, až komicky epizodní roličce se ve filmu mihne i Sean Penn.)
|
|
|