Sedím.
Sedím a nic se neděje.
Sedím.
Sedím a venku neleje.

Vstávám.
Vstávám a odcházím pro kabát.
Vstávám.
Vstávám a zaháním touhu jít spát.

Kráčím.
Kráčím a jde se mi strašně špatně.
Kráčím.
Kráčím vždy těžce a neobratně.

Stojím.
Stojím a sundávám kabát z hřebíku.
Stojím.
Stojím a vychutnávám si koliku.

Sedím.
Sedím a hledám svou vlněnou čepici.
Sedím.
Sedím a zahřívám zadnicí lavici.

Stojím.
Stojím a snažím se otevřít dveře světu.
Stojím.
Stojím a říkám si dokola jednu větu.

Pak stojím dlouho na prahu, rozčílen.
Stojím a říkám si jednu větu.
Stojím a říkám si dokola jednu větu.
"Proč prší, když chci jen na chvíli ven?!"