|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Prosektura
Říkáme, že je zticha a je z klidu v úlevě. Jistě teď sčítá všechny své. V slovech, jimiž víckrát nenazve, a v plicích stromů, tam jeho vůle je.
Hledí na něj, jak hledí na oblohu s trýznivým odstupem hvězdáře co, netečný přehlížel, -jak jen mohou?- louku barev raněnou, když léto ji steh vypáře.
Je mrtev a je zticha a je z mlčení a v tepnách se usazuje smola. Jsou smrti, po kterých člověka už více není. Ty špatné. Jen volá. Po tajemství volá -
A když v tomto kmeni neobjeví housle? Jen pachtí se po pravdě. Jaký pach! Zhášet semínka jisker v světluškách, i v sebevrahu vysychá hudba. Je to zlé?
Je zlé když zpíval "Tolik nechci"? Doznívá jak padající kůra. Krutá bude prosektura, podobná vivisekci.
|
|
|