Probděte letargií s Totemáky
Bílina - V Galerii Pod věží v Bílině se
od sobotního rána zahnízdila tvůrčí eu-
forie. Kurátorka Martina Tuháčková tu
společně se členy uměleckého sdružení
Loreta, Martinem Zborníkem, Petrem
Tomáškem a Lucií Pařízkovou, instalo-
vala práce autorů, kteří publikují v in-
ternetovém magazínu www.totem.cz.
Protože lidé, co slíbili, že přijdou a
pomohou, nepřišli a nepomohli, bylo až
do pozdního odpoledne co dělat. Aby
se vernisáž výstavy otevřela přesně, kdy
se otevřít má. Na to je kurátorka totiž
akurátní. Ale povedlo se. I když s potem
na čele a bolavou hlavou.
Pot šel utřít, hlava vyvětrat a v 17
hodin už mohla Martina přivítat hosty
vernisáže. Aby věděli, co vědět potřebo-
vali, zasvětil je do "Totemu" Martin
Zborník. Něco jako šéfredaktor, něco ja-
ko dobrá duše jednoho z nejzajímavěj-
ších internetových časopisů pro lidičky,
kteří políbeni i nepolíbeni Múzou, lámou
v sobě představy do obrazů, slova do
básní, sny do fotografií...
Martin pro sladkost chvíle, ačkoli se
hořká být nezdála, přečetl několik básní
přispěvatelů Totemu. Pak už se nalévalo,
sem tam i rozlévalo víno, lidi korzovali
kolem dokola, postávali před díly i dílky,
pokyvovali hlavami, zůstávali v úžasu
stát, vyměňovali si názory a úsměvy,
vždyť víte. Tedy, pokud sem tam něja-
kou vernisáž navštívíte.
V Bílině se představilo několik autorů
ze všech koutů naši zemičky. Thomas
Hudson (Tomáš Kubina) se svými niko-
týnovými kresbami, intenzivně zahalu-
jící reál do pozadí abnormální čistoty
segmentů lidského těla. Tereza Dědino-
vá a Jolana Jirásková s lyrickými popisky
pocitů, Václav Pinkas, který zvolil epic-
kou lyriku jako stěžejní nástroj pro hledání své vlastní cesty. Výjimku tvořila v
proudu lyrických medových pláství "Tasemnice" od Pavla Kostky - nejspíše od-
hadl, že to chce odrazit se občas od vlast-
ní bránice.
Cavalera (Martin Strnad) na-
štve každého, kdo ještě osobně nesmočil
palec v moři, protože ty jeho snímky
pobřeží jsou fakt krásné. Svérázná foto-
grafka Lucie Pařízková, která z vrásek
na čele dokáže vytvořit pohoří a vůbec,
její černobílé snímky krajin, respektive
detailů těla jsou fascinující. Stejně skvěle
fotí na Totemu také Madman (Pavel
Strnka). Jeho ženským, vláčným a sa-
metovým, by těžko chlap odolal. Navíc
technika snímkům dodává nezřízeně pů-
sobivou atmosféru. Oproti tomu, taková
Pavča (Pavla Rychtářová), vám ve svých
barevných fotografiích podestele před-
stavy heřmánkem, na cestě k zapadají-
címu slunci. Jenom si přivonět, jenom
na chvíli ulehnout.
Fotografie, malby, poezie, všechno
sladěné do jediné prostřené tabule, značí
ochutnávku, z niž odcházíte nasyceni.
Přesto, v Totemu se tu a tam motám a
tak si myslím, že výběr, který redakční
rada do Bíliny zvolila, není nejšťastnější.
Přesněji, expozice působí chudě a určitě
by jí neuškodilo vřazení většího množ-
ství maleb nebo kreseb. Básně, které v
tomto případé tvoří stěžejní kostru, by
měly jednotlivé práce pouze "chuťově"
doplňovat.
Ke škodě magazínu Totem, a všech
lidiček kolem, kteří to myslí s kulturností
a kulturou smrtelně vážně, se způsobem,
jakým se prezentuje do konce února v
Bílině, zřejmě pod kůži mnoha lidem
nezadře. Čímž je původní smysl výstavy
"Totemáků" bohužel nezanedbatelně
zploštěn.
ILONA SVOBODOVÁ, Deník Směr
5. února 2002