Posaďte se děti zlaté,

Dneska pohádku tu máte.

Poslouchejte slova má,

Hle, pohádka začíná.

V chaloupce u lesíka,

Vlk se hlady zajíká.

Dal by si prý kýtičku,

Tak schovej se Jeníčku!

Neřeší to Jeníček,

Šel s Mařenkou na špíček.

Po houbičkách v lese slídí,

Když tu v kde si kouře vidí.

Je to v dáli u doubka,

Perníková chaloupka.

Když jdou čuchem za peřím,

Dojdou přímo ke dveřím.

Hned na dveře ťuky ťuky.

-„Kdo dělá ty hrozný zvuky?!“

Tak vykoukne ze dveří.

-„Přišli jste si pro peří?“

„My se tady ztratili,

Po houbách jsme slídili.“

„Copak, ty ses zatoulal?

Jen pojď chlapče, jen pojď dál.“

I s Mařenkou došli k ní.

A v tom něco zavoní.

„Ať se vám tu dobře daří,

Už se pro vás beng tu vaří.

A ty Maruš poběž zpátky,

Pro konopí ze zahrádky.“

Dali špeka, hrnky mlíka

a už v hlavě haluz vzniká.

„Nech nás s tebou bydleti,

Tak buď hodná na děti.

Matka vyhnala nás z domu,

Otec opustil u stromu.

Z nás se staly siroty,

Tak buď od té dobroty.“

Dali babce skérka kila,

Hnedle pohostinná byla.

„Bydlete tu semnou tedy,

Stejně pozbyla jsem dědy.

Tehdá, jak byl czechtekk,

S Popelkou mi utek!“

A tak v chajdě stařenky,

Maruš chodí pro chemky.

Jeník lesíku dýluje,

Karkůlka s vlkem tam fetuje.

Tak jsou všichni spokojení,

Elesdýškem opojení.

Furt maj kotel, tak to je,

Takhle jim to funguje.

A tak děti poučení:

Slušných lidí dnes se cení,

Ať nedopadnete jak v pohádce,

„O Perníkové chaloupce“