|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Odkud se vzalo ono umění, kterému říkáte básnictví? Anebo o původu daremných básníků a těch, kdo básnit umějí.
Autor: Ondrej Kern (Občasný) - publikováno 21.8.2007 (14:03:49)
|
|  |
Potom se Ægi zeptal: Odkud se vzalo ono umění, kterému říkáte básnictví?
Bragi odpověděl: Počátek byl ten, že bohové žili v nepřátelství s lidem zvaným Vanové. Sešli se však k smírčímu jednání a stvrdili dohodu tím, že obě strany přistoupili k soudku a plivly do něj své sliny. Když se pak rozcházeli, napadlo bohy, že toto znamení míru by nemělo přijít nazmar, a stvořili člověka. Jmenoval se Kvasi. Byl tak moudrý, že ať se ho kdo zeptal na cokoliv, nenašlo se nic, co by nedovedl rozřešit. Cestoval široko daleko světem a učil lidi vědění. Když byl jednou hostem dvou skřítků, Fjalara a Galara, ti s ním chtěli mluvit o samotě a přitom ho zabili. Jeho krev nachytali do dvou soudků a jednoho kotlíku, jenž se nazývá Ódreri, kdežto soudky se jmenují Són a Bodn. Smíchali s krví med a z toho vznikla ona medovina, po níž každý, kdo se jí napije, se stane básníkem a učeným člověkem. Ásům skřítkové řekli, že se Kvasi zalknul rozumem, jelikož se nenašel nikdo tak moudrý, aby se ho uměl vyptat na všecky jeho vědomosti.
Po čase k sobě skřítkové pozvali obra Gillinga a jeho ženu. Gillinga pozvali, aby si s nimi vyjel na moře. A když byli kus od země, zaveslovali na podmořský útes a převrhli loď. Gilling neuměl plavat, a tak se utopil, ale skřítci loď zase převrátili a veslovali k pevnině. Pověděli jeho ženě, co se přihodilo, a tu to velice zarmoutilo a hlasitě se rozeštkala. Fjalar se jí zeptal, zda by se jí ulevilo, kdyby se podívala na moře, kde se její muž utopil. Ona přisvědčila. Fjalar pak navedl svého bratra, aby vylezl nad dveře, a až žena vyjde, shodil jí na hlavu mlýnský kámen, poněvadž nemůže vystát její křik. A tak se stalo. Když se to dozvěděl Gillingův syn, obr Suttung, hned se vydal ke skřítkům, sebral je a rychle s nimi na moře. Tam je posadil na skálu, která byla vidět jen za odlivu. Skřítci prosili o život a nabídli Suttungovi náhradou za otce vzácnou medovinu; a na tom se dohodli. Suttung si odvezl medovinu domů a schoval ji na místě zvaném Hintbjörg a strážkyní tam ustanovil svou dceru Gunnlöd. Odtud nazýváme básnictví krví Kvasiho nebo nápojem či hltem skřítků a tekutinou Ódreru, Bodnu a Sónu nebo plavidlem skřítků, jelikož se díky této medovině dostali živi ze skály, nebo medovinou Suttunga a jezírkem na Hintbjörgu.
Ægi pravil: To je opravdu temná mluva, dávat básnictví taková jména. A jak jste získali Suttungovu medovinu vy, Ásové?
Bragi odpověděl: O tom se vypráví tento příběh. Ódin se vydal z domova přišel k místu, kde kosilo devět otroků trávu. Zeptal se jich, jestli chtějí, aby jim nabrousil kosy. Oni že ano. I vytáhne z opasku brousek a kosy nabrousí a sekáčům hned připadá, že se jim teď seče mnohem lépe, a že by prý brousek odkoupili. Ódin jim řekne cenu: kdo chce koupit, musí patřičně zaplatit. Všichni byli svolní a jen, aby jim ho prodal. Ódin však vyhodil brousek do vzduchu, a jak jej všichni chtěli o překot chytit, podřezali se navzájem kosami hrdla.
Ódin se odebral na noc k obrovi, který se jmenoval Baugi a byl Suttungův bratr. Baugi si stěžoval, že se mu zle hospodaří, poněvadž jeho devět otroků se navzájem zabilo a on neví, kde vzít lidi na práci. Ódin se před ním nazýval Bölverk. Nabídl se, že bude pro Baugiho pracovat za devět mužů, jako mzdu žádal, aby se směl napít Suttungovy medoviny. Baugi řekl, že o medovině sám nerozhoduje a že Suttung ji chce mít jenom pro sebe, ale slíbil, že k němu s Bölverkem půjde a zkusí ji získat.
Po celé léto pracoval Bölverk pro Baugiho za devět mužů, a když přišla zima, žádal mzdu. I vydali se spolu k Suttungovi. Baugi oznámil svému bratru, na jaké mzdě se s Bölverkem dohodli, ale Suttung rázně odmítl vydat byť jedinou kapku medoviny. Bölverk tedy Baugimu řekl, že musí zkusit získat medovinu lstí, a Baugi byl svolný. Tu vytáhl Bölverk nebozez, jenž se nazývá Rati, a vyzval Baugiho, aby navrtal skálu a zkusil, jestli je nebozez dost ostrý. Baugi to udělal a oznámil mu, že skála je provrtaná. I foukl Bölverk do otvoru a z toho se na něj vyvalil kamenný prach. Tak zjistil, že ho chtěl Baugi oklamat. Poručil mu, aby skálu provrtal naskrz. Baugi tedy vrtal znovu a když Bölverk foukl do otvoru podruhé, vlétl prach dovnitř. Nato se Bölverk proměnil v hada a vlezl do otvoru. Baugi za ním zarazil nebozez, ale hada minul.
Bölverk se dostal až na místo, kde byla Gunnlöd, a po tři noci s ní ležel. Ona mu potom dovolila třikrát se napít medoviny. Prvním douškem vypil celý Ódréri, druhým Bodn a třetím Són, čímž získal všechnu medovinu. Poté se proměnil v orla a odletěl, co nejrychleji mohl. Když Suttung spatřil letícího orla, vzal na sebe své orlí roucho a letěl za ním. Ásové viděli, že se Ódin vrací, i postavili na nádvoří své soudky. A když Ódin doletěl nad Ásgard, vyvrhl medovinu do těchto soudků. Ale poněvadž Suttung byl už tak blízko, že ho málem dostihl, vypustil něco medoviny zadem a o tu se nikdo nepostaral. Mohl si ji vzít každý, kdo chtěl, a my ji nazýváme přídělem daremných básníků. Kdežto Suttungovu medovinu dal Ódin Ásům a těm, kdo básnit umějí. Proto nazýváme básnictví kořistí Ódina či jeho nálezem a nápojem i jeho darem a nápojem Ásů.
Snorri Sturluson: Jazyk básnický. In: Edda a Sága o Ynglinzích, s. 108. Argo 2002. Přel. Helena Kadečková.
|
|
|
