|
|
|
Ticho. z kolekce TICHO Autor: Varta (Občasný) - publikováno 12.5.2000 (12:55:06), v časopise 17.5.2000
|
| |
Nesnáším ticho. Nikdy mi moc nevadilo až do teď.Bylo tu před námi a bude tu po nás. Upřímně řečeno začíná mě dost srát už od včerejška. Každej sme z toho ticha připosranej i Arthur a hajzl egoista nedává to znát. O co jim vůbec jde, proč jednoduše nepřijdou a nenadělají z nás fašírku. Teď mě tak napadlo jestli oni na tom nejsou stejně a čekají co uděláme. A čekají teda sakra tiše.Z toho ticha mi krev hučí v uších ,ale nemám si na co stěžovat pořád lepší než kdyby byla rozcákaná všude kolem.
Ukazováček v titanové rukavici opsal kruh nad hlavou poručíka a zaťukal na hledí automatické pušky. V šachtě se ozval výkřik, přešel v dutý náraz a ticho. Nebyl to nikdo z našich. Tedy pevně v to doufám. Na znamení jsme si všichni nasadili termovizory a místností proběhlo několik táhlých bzukotů. Termovizory se nabíjejí příšerně dlouho a hlasitě. Debata o tom co je v tuhle chvíli hlasité je nemístná a nehodlám jí rozebírat. Sám se sebou se poslední dobou bavím dost často a dokonce sem se přistihl jak se pokouším sbalit mé druhé já.
Před očima se mi rozhostila tma. Pak chvíli blikala malá ikonka blesku a svět zezelenal. Vím, že mám při zablikání blesku zavřít oči, protože se u těchto lehkých termovizorů nevyrábí plynulý přechod a hrozí poškození zraku, ale někdo s čety přišel na to,že když to neuděláme sice chvíli nic neuvidíme ,ale příjemně se přitom motá hlava. Dneska to nestálo za nic.Chtělo se mi zvracet. Nic víc nic míň. Koho taková blbost mohla napadnout?!
Rozhlédl jsem se kolem. Malý žlutý kosočtverec poskakoval po členech čety schovaných za bednami nezpracovaného silikonu označoval všechny za potencionální cíle a hlásil vzdálenost a vyznačoval smrtelná místa. Vpravo za bednou se krčila Lota. I přes to,že jsem jí sledoval termovizorem vypadala moc sexy.V jejím těle se přelévaly oranžové a žluté pásy tepla a rudly v místech kde měla ňadra. Nevím co tu dělá takové stvoření jako je ona. Mladá a talentovaná mexičanka. Vsadím svého psa Cipřiše ,že nikdo z mojí čtvrti by neuhodl, že tahle dívčina je vrchní pyrotechnik. Taky proto se nezlobí za přezdívku sexbomba, kterou jí trefně označuje poručík. Snad pro to má i jiné důvody ,ale to není moje věc.
A sakra bude nějaká zábava. Poručík se poslední dobou podobá spíš mimovi než elitnímu vojákovi. Pořád mává ty svoje rozkazy a v tom kevlarovém brnění a tlakovými lahvemi vypadá spíš jako reklamní medvědi co na stadionu při baseballu prodávají hotdogy. Na povel se k němu připlížil Troy a ten se řadí do těch fanatiků co tohle všechno berou jako hru.Z těchto důvodů je taky Troy vyzdoben jen malým Magnumem third age II a spoustou, opravdu velkou spoustou útočných granátů. Pak poručík zamával podruhé. Pokaždé se tiše modlím ke své výplatní pásce aby nemával zrovna na mě. Tentokrát se tak opět nestalo. Jeden s pěšáků se již plazil ke chřtánu šachty.Lehce položil samopal na zem a pomaloučku nakukoval dolů do tmy. Zase tu bylo to ticho plazilo se nahoru šachtou a přelévalo se přes naše roztřesená tělíčka. Pěšák stále civěl do šachty.Nic se nedělo.Hrál jsem si s pojistkou a netrpělivě mířil přes hledí na hlavu poručíka. Pěšák stále zíral do tmy šachty. Teď jsem mířil na hlavu Arthura. Hlavou mi proběhla spousta věcí. Arthurovi by teď taky mohlo hlavou něco proběhnout, nejlépe kulka. Ani bych nepotřeboval přímý rozkaz. Udělal bych to rád. Je to namyšlenej narcista co neuznává lidské hodnoty. Myslí si ,že je nejlepší, ale velmi se plete ještě jsem tu já. Zajímalo by mě kolikrát mě chtěl sejmout on.
Pěšák ještě pořád zírá do šachty. Pak poručík zase něco zamával nad hlavou a další dva pěšáci chytli toho co čučel do té šachty za nohy a tahají ho zpátky k nám. Pak je napadlo ho otočit. Zaslechl sem ještě jak Lota vedle zvrací. Taky mi nebylo nejlíp. Na tohle si nikdy nezvyknu.Co mu udělali s hlavou teda nevím,ale zaručeně bych ho nepoznal.Pokud bych tedy poznal ,že je to člověk.
Troy se napřáhl a hodil dva páry granátů dolů do šachty. Ohlušující výbuch úplně zruinoval nejen patro pod námi,ale i moje teorie o tichu. Trocha dýmu kterej mi uštědřil tu známou pachuť v ústech a horký vzduch se vyvalily z útrob šachty. Ocelová lana nákladního výtahu silná jak pěst vibrovaly a někde dole hlasitě lomcovali se zbytky kabiny.
Zhluboka sem se nadechl a odjistil.Vše co následovalo se odehrálo velmi rychle.
pokračování příště
|
|
|