Pln myšlenek je ten,
jenž na svá bedra vzal přetěžký úděl
a rozhodl se býti filosofem,
pak nad svým osudem zoufale zaúpěl,
neboť se rozhodl o věcech přemýšlet,
které se vymakají lidskému chápaní
– chce něco pochopit, ne si vymýšlet –
i lidskému konání.
Svými myšlenkami se dostal do víru,
z něhož není úniku,
pro realitu i iluzi ztratil míru,
k hlubšímu poznání není většího průniku.
Ze všeho mu hlava třeští,
cítí smutek, neboť nezná vše
neví, proč nemáš to štěstí
a proč se s ním osud tak pře
Tajemství lidského bytí,
mu stále uniká,
odmítá bez otázek po boží cestě jíti,
čas jeho bytí mu rychle utíká.
Jaká je to radost žít,
procházet se krajinou,
svou lásku přitom mít
a nemyslet tak na jinou.
Osud filosofův je chmurný,
sestupuje do nicoty.
K nelogickým myšlenkám on je vzpurný
a nedosáhne nikdy absolutní jistoty.
V cestě za pravdou,
pokračuje pořád dál.
Doufá, že najde klíč opředený záhadou,
že dojde cíle, jemuž se natolik poddal.
Jenže konec bývá hořký a smutný,
poněvadž nedosáhl poznání všeho.
Konec, jenž je nutný
s pocitem, že nesplnil úděl života svého.
|