Můžeš
přemýšlet
o řasách v záhybech kabátů
lidí
zamžených za okny
Můžeš
spletité uzle vázat
z prken
co zamyšlena
trčí v řadách nad postelí
Můžeš
vyčítat pošetilým
rybám
skrytým v třásních chaluh
jejich ticho
jenže nepromluví
Můžeš
zalít prázdný papír
modrými ornamenty písma-tajemstvím z největších
nebo jej nechat čistý, běloskvoucí
a nebo
ach, vlaštovka
Můžeš
z jizev listů
vytušit budoucnost
a pro své nyní
ji
zapomenout
Můžeš
kliky dveří
hladit
s očima víčkama
přikrytýma
Můžeš
mi zářit na cestu
i zanechat ve tmě
lucernu, jíž chci ti svítit
sama sebou
zapálit
Můžeš
nechat stíny rolet
týct
po hřebenech paží
s každým autem nová vlna
na pobřeží přiráží
|