24. října 2007

Podzimní stagnace rozpadající se mysli

Někdy v obalení padalistím

Obrostlo mé dřevěné srdce chmýří

Chuchvalec se namotával na ně

Pak prorostl mi skrze skráně

A přikryl oči

Neviděl jsem

Věžové hodiny i klobouk

Tak sám v tom padalistí

po kolena brodil jsem se v  hnědošedé duši

byla moje

z pokoje do pokoje

přesíval jsem šustí barvy zrzavice

Dřevěné židle opuštěně stály

Hodiny se dávno nekývaly

Zpomalené prachoví se zaplétalo do světla

Jen chmýří rostlo

Tiše, pomalu, 

Dřevěné srdce cizí tma mi obkvetla

Dech

Starodávná vůně

A po mých zdech se tapetuje samota

Parketová chuť se valí po jazyku

Už jen ze zvyku si střídám ten..

..nádech..

..výdech..

..dech..

 A zdech…