Procházet světem myšlenek
je jako procházet očistcem.
Člověk je nemůže zahnat pryč,
a tesknota a bolest je provází,
jsou nejvěrnějším kamarádem...
A pak to znovuprožívání,
bije bezhlavě mysl do krve.
Je jak postmortální existence,
v noci jen ze sna neklid probouzí...
Temné myšlenky v mysli
se promění v nekonečnou lavinu.
Zvláštních obrazů
- možná vlastní smrti.
A já prostě nechápu,
proč trápí mne ty zlomyslné noční můry!
Nedají mi spát,
neustále ruší můj klid!
A nemůžu ani sama sobě lhát,
že se nic nestalo a nechci o tom už snít...
|