Máma vždycky říkala že bez nich neusne že ten zvuk potřebuje…
taky sem je měl rád ty nákladní s uhlím, protože byly nejdelší a cibuláky s pískem a vápnem ty se mi nejvíc líbily - nalepený na voknech pozdě večer o nedělích nejvíc kdy děti nerady usínaj sme s bráchama hádali kerejpak se vynoří za lesíkem já sázel skoro dycky na nákladní bráchové na osobáky nebo na panťáky
a pod most železnej sme s klukama často chodili ten hluk byl euforickej a taky se tam v okolí dost šukalo- já měl tehdá tvář posetou uhrama a v duchu si říkal že si asi nikdy nezašukám protože mi doktor řek že mi zmizej ve třiceti a holky po mně tehdá příliš nešílely bylo mi dvanáct …nebo třináct !?
pak na střední sem začal vlakama jezdit častějc na výlety jen tak… dycky když jsme někam jeli se třídou (nejlepší to bylo na Slovensko protože to bylo nejdál) sem půlku cesty prostál u okýnka - kluci hráli karty holky za mnou po jedný chodily a povídaly mi jak sem jinej takovej romantickej - a já jim povídal básničky a ved takový ty kecy vo mizejících kolejích a ony pak šly zpátky za klukama za jinačí zábavou a já měl tehdá furt ten ksicht posetej těma pupenama a penicilínová mast na noc nebyla zrovna to nejlepší afrodisiakum - bylo mi šestnáct …nebo sedmnáct !?
po škole to už měli všichni kluci ze třídy řidičák sem si řek že já ho nikdy mít nebudu že budu jezdit jenom vlakama a tak sem je měl rád že sem si kolikrát jen tak sednul do osobáku a jel kamkoliv… a taky sem začal jezdit za Petrou do Český Třebový byla překrásná já měl sice furt hubu jak struhadlo ale ona povídala že jí to nevadí byla tak překrásná že když sme šli spolu tak mnozí nechápali jenže já před ní měl jen jednu vojenskou matraci v příkopě u Žlutýho psa a Petra mě tak moc vzrušovala že to se mou nestálo ani za svlíknutí a po třetím pokusu mi řekla až se to naučím , ať přijedu … a já sed na vlak a jel… a v hlavě mi bušilo „heleď, mám teď jednoho ženáče a ten to dělá bez gumy a vydrží jak dlouho chce…“ a tak sem jel…
asi po roce sem potkal Pavlínku a začal za ní jezdit do Brna to byla cesta výluka v Blansku tři hodiny žádná doba sem si s těma růžema připadal jak rytíř dorazil sem na kolej a Pavlínka mi celá vyděšená pověděla že zas dneska nemá čas ať přijdu ráno a tak sem kolikrát procházel Brnem až do rána a pak sme spolu s Pavlínkou lezli po stromech a opěvovali krásu fontán - a když jsem do ní vklouzl i s gumou najednou si po chvíli uvědomila že já přece nejsem na tohle ale na dopisy a na básničky a na objímání stromů a jel sem… bylo mi asi dvacet !?
na nádraží v Pardubicích sem měl druhej domov vlaky sem chodil jenom poslouchat s lahváčem na druhým nástupišti občas sem si sed a jel pár set metrů do Rosic…
…no a pak sem potkal svou budoucí ženu oženil se přestěhoval se daleko od nádraží a udělal si řidičák bylo mi dvacetpět
|