Znalost roztodivnosti

mě omezuje

Jsem jak obojetník

Tak nerad pochopím zlověstnost bytí

a nadutě se rozervu

Suše škrábu na dveře své divě

a neotvírá, neotvírá

A přemýšlel jsem vůbec proč?

V mamonu jsem utopen

a disjunktivně vybírám si,

kudy půjdu umřít

Znalost roztodivnosti

mě omezuje

Proporce nesmyslů rostou

Válím se zmáčený před branou

ztratil jsem smysly

Na poslední dobré ráno si s tebou připiju

usměju se

černočerně zakašlu a půjdu

Ztratil jsem smysl, ztratil jsem svět