Když z poodkrytého hrníčku dušička odchází

A stéblo zelené trávy se láme a v hnědou mění

Tak i Život v cosi těžšího – jsme němí

Raději pak mezi čtyřma stěnama, kde jsme sami

Kam cizí hlas neproniká, my spějem k úvahám

Být či nebýt, otázka nad dilema

Co je zázrak a co klam

Co vidí oko po němž skápne prach

Vnitřní teskno chmurného jako žal

Mrtvý chléb pro tebe i sebe o dům dál

Svět že je nespravedlivý?

Zvláštní to výraz v kříži

Nechce dáti šanci trávě růst

Bodem mrazu jsem si vlídně vinnen sám

Chamtiv v sobě jako kolem

zbytku strojím básně hlásné

Bůh chřadne, hyne a láme

dalo by se říct

 - nastal správný čas na konec světa

Vzhůru ke splynutí materiálu

A svojí pravdou zkřivit si stud

Že i poslední studna je suchá

Tak Vám mělo nejpsíš být