Už znám pravdu, už vím jak to je.
Ranní rosa z nás vinu nesmyje.
Večer je zlej,stmívá se i v hlavách lidí.
Oči už radši spěj,když nechtěj, nic neuvidí.
Slovo dá slovo, vzduch se zahustí.
Kde vzít závoru, co nás dál nepustí?
Rána je rychlá,půlnoc rozřízne.
Hvězdy zapláčou, nikdo si nehvízdne.
Kde je rozum a kde je láska?
Jaká seš ty potom kráska?
Všechno je jedno i to kolečko smutný.
Je tohle v životě, je to snad nutný?
Dej mi křídu chci napsat na tabuli:
"Buď silná, co nebolí, to nepřebolí!"
Pak pohladím tě po tváři,
ať bílé stopy zazáří.
Ať víš,
že mě snadno vyplašíš.
Ráno se probereš,
kafe si dáš.
Zapoměls.
Já ne. Já už pravdu znám:
Ty mi kopretinu nepodáš....
|
