Ta stavení, jejichž zdiva nabarvil člověk a jeho zmámení, páchla hnojem, anžto to podstýlka byla sama.
Těžká A: sličná, hezká a půvabná.
Ne, nemylte se, mé myšlenky zosnoval zmatek - jsem rozhořčen.
Usednout zaslepen tmou, dům obchází lev či dva. V mozku vyhloubil jsem jamku a pointu vycvrnkám:
Svažiny nakupené stromy a vlažné úvaly, ta kyprá půda obkružující ves; v obilí chcípnul zas jeden!
Horečné gardeselky končily v hospodských zdech, tam se rozhostil májový vzdech.
Unylí ni-faráři končili v postelích zalezlí, tam ukončil jejich dech mírový vzdech.
Holubice na římse římskokatolické filiálky kdesi u Kozojed, a mračna mrtvých děv, ještě teplých zespod a jejich amantů, nadobro vyschlých jak stříbřitý chmel.
A dálky zvlněné.
A my žoviální v podstatě, opřeni o borovičky zkroucené a krkolomné
V kapsách visuté zahrady
Kadeřili jsme čas minulý
|