popojdu čestné tmě ze stínu většin

aby mne osvítila

aby mne předhodila lačným lucernám

aby mne předběh nutím vlastní příběh nedonutil žít

jiný příběh nad jinou kostrou děje v jiné dřeni

na nejstejnějším prošlapaném místě

a v onom vlastním stínu drnk

o struny stébel vysílených

mým zostra vyklenutým dnem

neslyšitelno sotva slyšet

krvavá slova od úst odtékají

po koutku stínu házím trsátky

zaplašit falše jež hádají svou levnou spoluvinu

hle        rytmické zvou utíkané podpatky

nabádám pod loutnou svou posthazardní hru --- vzdor víru

je cizelná až k poprasknutí strun

můj meč a kord i dýka zvěn

vždy čekají až doloutná

ten vztek co strach tu s hrůzou přednáší --- ten text jenž bez ozvěn

by nestál ani za krajíc osvětčeného chleba

zlá loutna ---  sen vyloudil ji z okna

a letí z něj k svým počestným

zlá mírou dnes --- mně dvakrát neprodejná loutna

je soudných tónů bez děčně a bez milosti -neznít- neschopna