popojdu čestné tmě ze stínu většin
aby mne osvítila
aby mne předhodila lačným lucernám
aby mne předběh nutím vlastní příběh nedonutil žít
jiný příběh nad jinou kostrou děje v jiné dřeni
na nejstejnějším prošlapaném místě
a v onom vlastním stínu drnk
o struny stébel vysílených
mým zostra vyklenutým dnem
neslyšitelno sotva slyšet
krvavá slova od úst odtékají
po koutku stínu házím trsátky
zaplašit falše jež hádají svou levnou spoluvinu
hle rytmické zvou utíkané podpatky
nabádám pod loutnou svou posthazardní hru --- vzdor víru
je cizelná až k poprasknutí strun
můj meč a kord i dýka zvěn
vždy čekají až doloutná
ten vztek co strach tu s hrůzou přednáší --- ten text jenž bez ozvěn
by nestál ani za krajíc osvětčeného chleba
zlá loutna --- sen vyloudil ji z okna
a letí z něj k svým počestným
zlá mírou dnes --- mně dvakrát neprodejná loutna
je soudných tónů bez děčně a bez milosti -neznít- neschopna
|