Vyšla se smutně zasněným pohledem k vyklenutému a bohatě ozdobenému oknu. Otevřela jej a pohlédla do tajuplných duší lidí. Do duší těch, kteří nepochopí jejich význam. Zvenčí dovnitř profukoval ostrý a chladný vítr. Měsíční svit ozářil uličku pod okny její komnaty. . . . . tato noc je přitom něčím výjimečná. Taková romantická chvíle a přesto je sama. Nikdo na ni nečeká. Jen upřeně pozoruje páry zamilovaných lidí, kteří kráčí v tmavé a chladné noci při světle plápolajících luceren. Míjejí se jeden vedle druhého. Jsou fascinující svou překypující láskou, |