Divušce   

     I

    Rez praská sirény něčí

    dozorci vyzývají k evakuaci

    anonym ohlásil, že v ruzyňské věznici

    nastražil trest smrti

I    I

    Soudce se vylívá z obecních amplionů

    a zpovědník vázaný tajemstvím

    mu odpovídá: i to se stává

I    II

    Sluneční varhany v kotelně odbíjejí padla

    kanály ve Staré Ruzyni roní slad

    smuteční vrby na hradbách šilhají hlady

    opilý učitel vlastivědy sedí v Hostinci u Bastilly

    a poukazuje - na špatný příklad z dějin

    který nám dávají psanci, ty vyděděnci

    pak v kopřivách káže jak proklíná amnestii

    mezitím na návsi žáci propadli letargii

    připouštěli draka k mraku ve tvaru psaní

    marně, je bezvětří, a tak psi vidí šanci

    neboť vedro venčí trh bílým masem

I    V

    Cestáři házejí lopaty asfaltu do výkopu

    za válcem se zdvihá pára

    atmosféra taková, že zakopaná fena hárá

     V

    Čeká se, co se stává … napětí opadne

    a poněvadž vězňové celují své mříže

    ostraha flirtuje s občerstvením

    servírka svléká králíka do naha

    punčochu stahuje z kůže

V    I

    Kdo tedy, když ne já, zapil smrt Jindřicha Jerusalema?

    zpytuje hlas podvedeného sebevraha v rozvalinách

    divadla, kde hraje Nera čirá podoba - vanitas

    Já! se ozývá z kotelny kostela ozvěna odpovídá

    když blížící se bouře nasává předminulá hřmění

    opona vstává z popela jak závoj z propadliště věna

    před očima herce má Echo kolena odřená pokáním

    za slova, jež zosnovala učiněnou lež:

        miluješ bližního svého tím, že sám sebe zabiješ

V    II

sám sebe zasviníš … podívej, přežila jsem rým