Stanislav Karině: "Lehni, čubko!"

Duši mi sevřela úzkost obručí,

až budu srab, Lucii obejmu.

Matka mi říkala, že nesmím umřít,

nebo už nikdy nebude taková.

Zrníčka maková pekaři poručí,

u piva kuchtíček sejme eso.

Lucie s tvarohem, zůstávám sejmutý,

Matka je s medem a marmeládou.

Matka je maková, a otec pije čaj.

To s těma prackama spalo tři roky.

Holky maj strach, jde vidět čárečka,

Lucie, jokker už otevřel oči.