Sloup dýmu hraje si s motýlem,
v růžovém sadě pod hvězdama.
A já flétně odnáším melodii,
bloudím staletím, bloudím pověrama.
Prach bílého prášku rozsévám,
někdy jsem ďáblem, někdy faustem.
Prach bílého prášku rozsévám,
na těla - zjizvená holocaustem.
Dal jsem život i ohňům,
a slyšel jsem moc dětských povyků.
Ke kůlu přivázals hříšníky,
já hladil jim duše, doktore Bobligu.
Nad zemí houpal jsem kacíře,
milosrdnou lež ,nechtěl vzít za vděk
Nenašel důvěru ve víře,
a nenašel důvěru, už ani v pravdě.
Popel jsem do očí sypal těm,
co nikdy nesměli spatřit,
co nikdy nesměli mít a milovat,
co směli jen do smrti někomu patřit.
Sloup dýmu hraje si s motýlem,
v růžovém sadě pod hvězdama.
Proplouvám staletím s tíhou vědomí,
proplouvám lidskýma pověrama. |