Sloup dýmu hraje si s motýlem,

v růžovém sadě pod hvězdama.

A já flétně odnáším melodii,

bloudím staletím, bloudím pověrama.

Prach bílého prášku rozsévám,

někdy jsem ďáblem, někdy faustem.

Prach bílého prášku rozsévám,

na těla  - zjizvená holocaustem.

Dal jsem  život i ohňům,

a slyšel jsem moc dětských povyků.

Ke kůlu přivázals hříšníky,

já hladil jim duše, doktore Bobligu.

Nad zemí houpal jsem kacíře,

milosrdnou lež ,nechtěl vzít za vděk

Nenašel důvěru ve víře,

a nenašel důvěru, už ani v pravdě.

Popel jsem do očí sypal těm,

co nikdy nesměli spatřit,

co nikdy nesměli  mít a milovat,

co směli jen do smrti někomu patřit.

Sloup dýmu hraje si s motýlem,

v růžovém sadě pod hvězdama.

Proplouvám staletím s tíhou vědomí,

proplouvám lidskýma pověrama.