|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Elegie dítěte Měsíce
1994
Výkvět smutku
V okně mihla se
tvář
podoba, jíž hned jsem
poznal
Samota – ta žebrá o
vstup
A večer náhle přikvačil
25/II/1994
Přetížení
Po ránu se ráno nezdá
jsem tam, kde jsem nechtěl být
rozčarován – spadlá hvězda
kterou nikdy nelze zřít
Ač ji tuším
byť – nevěda –
že i bez rána lze žít
nebo taky – říkám – třeba
nekonečný den pak mít
5/V/1994
Vzdor tvým přáním
Typltovy pročítal jsem
básně tuhle jednou
pochopiv’, proč v trůn si sem
občas i kurvy sednou
25/II/1996
Žízeň & zima
Jak mnoho je dnes smutku k mání
pod rozbitými trámy
A zeje propast pohrdání
stále mezi námi
Pravda tu stojí obnažena
v nepřeberném bolu
A kolem brousí lež – ta žena
zvoucí ku hlaholu
A neznít trochy v okolí
tvé hudby na odiv
ty tóny duši nebolí –
– ty řkou mi, proč jsem živ
Marii, 22/II/1994
Praktik
Rozdělal jsem oheň v lese
(prý, že se to nemá).
Lesem už se požár nese.
Už mi není zima.
2 roky v San Quentinu
Zimostráz na skále vítá
návštěvníky zimy – bolí
úder hromu, zima, svítá
Slunce, a v tu chvíli zrada skolí
(V troubě ohřívá se kýta.
Louskám „Batula a Hýta“.)
24/VI/1994
V noci o půlnoci
Stará panna
Ráda snídá
Stále sama
Samá voda
27 je magické číslo
Zpěv slyším.
Ptáci odlétají
zas.
28/IX/1992
Letní den
Nahoru dolů po schodech
dítě
Před ním muž sere se, jak
je den dlouhý
S kruhem kol prdele, však
když jsou na dece
kozy chtěj sobě hned opálit
celý
12/VII/1991
x x x
Jen sleduj méďu
jak plachtí vzduchem
na kolejích
16/VII/1994
Ptáčník
Když po lese chodí tiše
Schová se pták do své
skrýše
Někdy to však nestačí;
Čižba se pak podaří
18/IX/1994
Genius loci
Hleďsebe
Zde sedím a hledím
a snažím se zřít
Ten nádherný východ
a čistý zas být
Vyříznout špínu – a
poznat zas klid
Chytit ten okamžik –
– chytit & mít
Světlo světla
Seš vodporná
koketa
s tou tvojí zjizvenou maskou
a zabíjejícím dotykem
Křižuju se, když tě vidim,
padám pod stůl opovržení,
ale nebrání mi to v tom,
abych tě miloval
Isabelle
Relativní pyjnost
Jak jsi, svině,
věrna svinstvu –
– holduj plně
krvesmilstvu.
Není na to
třeba mnoho;
přesně vzato –
– včas být z toho.
Budeš čekat,
dokud nepřijdu (do pekla)?
3 věci
2 z nich znáš
Víc snad přát si ani nechci
(To je proč, že víš, co máš)
21/IIX/1994
Můžeš mi pučit 3 kila?
Igor, to je, pane, číman
nosí brýle z oceli;
Okolním světem vždy stínán –
– charakter to zocelí!
23/IIX/1994
Zadostiučinění nebo pokoru?
Už nikdy (a
poslouchej mě dobře!) nevysvětlíš,
jak to doopravdy bylo
(a my jsme třesk
& ty jsi vyhas’)
A nechápu, proč se zaobírat
myšlenkou,
zdali to stálo za to,
když otázka stojí „proč?“
12/IX/1994
„2 autobusy mi venku kvůli
tobě ujely, ty blbe!“
„Nabij mi teda kvůli tomu!“
Sedím – nevím – nemám
neustálé vzdalování
Odpoledne shnilé přání
nebe stále neznám
Útěk o dům dál mne sráží
tříbí mysl ptát se na klid
Slast mou už nic nevyváží –
– troch oblohy zkusím nabýt
Zkouším zamknout v sobě strach
zmizí život, přejdu – v prach
Márovi, Heleně & sobě,
11/IX/1994
U.D.N.Z.P.D.
Dole u dna pár let v šeru
Odrazit se proč nebylo
Již víc nečekal jsem, věru
Moře mi sny odplavilo
Jaro
Nejlepší věci
můžeme získat
(Ach, Bože – jak je
to hloupé!)
z popela
věcí
zbytečných.
Ona
Ona žije v přesvědčení
modrém
Kdy by neprohrála, není
dne.
Však pokaždé odejde sama
středem
Tak vysoko se naděje její
pne!
29/III/1995
Siesta odpůldne
O půl páté sejdu k vodě –
– tam, kde přespávají lodě
cestou k dokům šálí zrak;
lodě plují do oblak
Soupni sem paštiku
Zdeněk mi přines ňáký
knížky
Musím číst, i když vidim
jenom chvilkama
vidim jenom pravym okem
knížky vod Karla.
Bylo to celý
zařízený
krásný skříně
stolky, židličky,
vyšívání –
– Helena vyšívala
Už je po smrti
Moc sem se tam nezdržel
Zamýšleli jste se někdy
nad těmito otázkami?
1) Jaká je příčina lidského utrpení?
2) Jak se dá vytvořit lepší svět?
3) Existuje duchovní svět?
4) Jaký je původ zla?
5) Proč se historie opakuje?
6) Existuje Bůh?
7) Jak můžeme vytvořit opravdové vztahy?
8) Jaký je smysl života?
6/X/1994
Zpáteční jízdenka
Rovnou do nemilosti
cestuji často
Přímo do zatracení
Rychleji, než kdo jiný
Prázdný autobus
4/V/1995
Daň z otcovy nemovitosti
30/V/1996
Rozvařená milosrdnost
chutná hůř
než flambovaná nenávist –
– táta mi to povídal;
že prý mám klidně dál spát
4/V/1995
x x x
Dneska mi zas všichni
lají
zítra se však oni se mnou
zase rádi
uvítají
4/V/1995
x x x
Neónová Řeko
jež ke mně
promlouváš
a
unikáš
mezi prsty
plavím se po Tobě
– – stále planoucí,
stále’s matoucí –
– k obludným výšinám
vlastní
katarze
„...a všechny ryby
přijdou ti na pomoc...“
3/XI/1995
Bubeník noc
Neodpustím ti tvé snění
hrůzy plné smíchu
Přivítám rač kuropění
byť přehnětlé v hlínu,
noci bubeníku
25/XI/1995
|
|
|